Setkali se …. ne u Kolína, ale na Špičáku !

Shrňme si, spíše telegraficky, pár vět z trenérského deníčku .

Neděle 20.8.

Po „srdceryvných“ rozloučeních s rodiči přišlo ujasnění cílů, zásad a povinností. To aby bylo hned od první minuty jasné, že nás, a když píši „nás“, pak myslím i sebe neboť i od trenéra se očekává maximální nasazení., nečeká žádná procházka růžovým sadem. A to moje nasazení nesmí být ani o 1% nižší, než hráčů.  A přišel už také první výběh, představil jsem klukům schody, kde budou ráno potit krev, večeře a po ní  "společenský večer". Při něm se všichni celkem slušně pobavili. Překvapili ti, od kterých se to nečekalo, naopak na „židli v čele“ některým došel humor, kterým oplývají v davu. Pak již spánek ... brzo ráno čeká budíček.

Pondělí 21.8.

Už je to 55 let, co mě a mé 3 kamarády vzbudila na chatě nedaleko Žacléře na Trutnovsku letadla Varšavské smlouvy.  Krásných 17 a do toho Ivani, Leszkové, Lászlové a dokonce i Güntrové !

Budíček vyhnal Kadety v 6,30 na 25 minutovou rozcvičku. Po ní dělený kondiční trénink, kde si přišli na své milovníci startů z různých poloh, sprintů do prudkého stoupání a posilování dynamiky dolních končetin.

Následující tréninky v hale byly standardní, podvečerní kondiční trénink ale byl silně nestandardní. Jóga ovládla pod vedením paní Vybíralové s asistentkou celý trénink a kluci jen koukali, z čeho všeho jim bolí celé tělo.

Úterý 22.8.

S ohledem na režim stravování se snídaní až od 8,00 a obědem ve 12,30 posunujeme budíček “až“ na 7,00. Odměnou ze strany hráčů je …. špinavé prádlo se pere doma. Nastává čas boje, tedy snaha vše zvládnout i se zaťatými zuby u těch, kteří “to dělají pro sebe“, opouštění pozornosti a zaujetí až na hranici únosnosti u těch, kteří „se sem nepřijeli zničit“ až po rezignaci jako daň za červencové (a nejen červencové)) nicnedělání. Snad je semkne jeden společný nepřítel … já.

Středa 23.8.

Těžké a náročné dopoledne, kde tekl pot proudem. Všichni se však na středu těšili, neboť je vždy dnem, kdy je odpolední odpočinek od basketbalu. V Klatovech je to v posledních letech bowling, na Špičáku to byla "bojová hra", kdy dva týmy obdržely písemné instrukce a ty pak plnily. Nakonec se z bojovky vyklubala turistická vycházka v rámci které kluci navštívili obě jezera, Černé a Čertovo, a také Špičácké sedlo. Pro turisty plánovanou více než 3hodinovou trasu zvládla vítězná pětice pod 2 hodiny, druhá o pár minut přes. Večer po soutěžích probíráme video jak hrát něco, čím chceme soupeře zaskočit a pak …. Kokosy v pralese. Když film skončil, všichni začali tleskat !!?? Jak v ruském letadle po přistání v Irkutsku.

Čtvrtek 24.8.

Kluci vstávají s vědomím, že to už zítra skončí. Dusno z nížiny (Klatovy 34 stupňů) do hor neproniklo, máme únosných 26. Dopoledne je však tvrdé. U mnohých je to už jen bitva se sebou samým na překážkách či na stálém vybíhání těch proklatých schodů od nástupiště na lanovku k Blažence (= chata s restaurací). Foto s jedním z Jelenů, po poledním klidu, kdy už jen ti nejotrlejší zachovávají neklid, zase trénujeme něco z pondělka, co už jsme dokázali zase zapomenout. Odpolední olympijský  „sexboj“ (= šestiboj) bere poslední zbytky sil. Nejlepší film o basketbalu (a rasizmu) v historii kinematografie „Cesta za vítězstvím“ absolvovali až 15 minut přes večerku všichni a nikdo kupodivu neusnul.

Pátek 25.8.

Hurá !!! Odpoledne už přijedou maminky a odvezou si kluky domů. Ještě rozcvička, ještě kondička, ještě donekonečna řešíme problém selhání jedince, po kterém se vše řítí jako  domeček z karet. Ještě oběd, poslední trénink v hale, kde už je většině apaticky jedno, kolikátí skončí v soutěžích. A už přijíždějí  …..

Sláva vítězům, zejména pak trojici těch, kteří měli za sebou 13 – 18.8. i obdobné soustředění  s týmem U15!!! Někteří sice zpytují svědomí, že tu a tam šli jen „na půl plynu“, ale asi proto, že už jsem nestačil vyvěsit heslo dne „Trénink na půl plynu je k ničemu“. Nevyvěsil, neboť hlavně ti, co tak otáčeli  zraky k naší chatě při rozcvičkovém běhu směrem k nádraží, dokazovali, že zapomněli číst.

Come together !

Ano, jdeme společně. Nejsme kroužek vyšívání a naše tréninky nemají charakter hodin v tanečních. Věřím, že se ty kilojouly odvedené práce vrátí v zápasech.