Jako pokaždé …. EXTRALIGA unikla „o vlásek“
Těžko se píše o něčem, co v poslední minutě utkání v baráži o postup do extraligy kadetů U17 2024/2025 uniklo, jak již je to hráčům narozeným 2008 a 2009 už asi souzeno, doslova o vlásek. V jedné jediné závěrečné minutě se naše 1 bodové vedení přelilo na stranu domácích neboť nabízená šance zdolat Levharty Chomutov na jejich palubovce zatemnila našim hráčům mysl, každý se chtěl pasovat do role „střelce rozhodující trojky“ a tak šest našich posledních útoků jsme nepochopitelně zakončovali střelbou ze vzdálenosti odkud se střílet odváží jen v časové tísni dospělí hráči KNBL. A přitom než k tomu došlo, sehráli jsme 2krát za sebou nacvičenou akci a náš hráč zakončoval zcela osamocen zpod koše Levhartů. Dvouletá nevděčná práce trenéra, jak s hráči v pubescentním období ne nepodobná krocení divokých šelem či naopak vyžadování pozornosti a snahy po v polospánku dřímajících jedincích, se v závěru zápasu „o všechno“ rozplynula jako pára nad hrncem.
BK LEVHARTI CHOMUTOV - BK KLATOVY 57:54 (16:6, 13:20, 14:20, 8:14)
I když před začátkem utkání zazněla slova o nebezpečí hrozícího z přílišného strachu ze soupeře na straně jedné a podcenění soupeře na straně druhé, byl začátek utkání jako z říše neuvěřitelných příběhů. Náš tým, který měl nejen výhodu výrazně většího počtu zkušených a starších hráčů, ale rovněž výškovou převahu i výraznější individuality, nastoupil jako by hráčům bylo zatěžko vůbec hrát. Jedna trojka, jeden koš a jeden proměněný trestný hod, tedy 6 bodů, to byla žalostná bilance naší pětice, ve které snad jen kapitán Šlof měl zájem bránit , bojovat, v útoku se však utápěl v individuálních akcí typu „já hraji a ostatní koukejte“. Ve druhé čtvrtině jsme se sice zlepšili, stále jsme však měli velký problém s doskakováním pod oběma koši, kde nás i o hlavu či dokonce dvě menší hráči Chomutova dokázali přeskákat. I proto šli domácí do druhého poločasu s 3bodovým náskokem. Vypadalo to, že ve třetí čtvrtině si konečně někteří naši hráči uvědomili o co se hraje. Šňůra 11 bodů kapitána Šlofa nám přinesla 8 bodové vedení a vypadalo to, že jsme se našli. Ale ouha ! 24 vteřin před koncem 3.čtvrtiny jsme šli do útoku a ze střídačky jasně zněl pokyn „hrajeme do konce“. Bohužel po cca 5 vteřinách přišla střela 2,5 metru za obloukem, tedy bez naděje na úspěch a soupeř hned z protiútoku trjkou snížil na 40:46. A ani tentokrát jsme nedokázali hrát až do konce, opět naše trojka z velké vzdálenosti, rychlý protiútok domácích a „and one“ … 43:46. Zde jsme ztratili herní kázeň ! Na začátku závěrečné čtvrtiny jsme 2krát díky nacvičené akci znovu vedli 43:50 a v hlavách hráčů již bylo vyhráno !?? Jinak si nelze vysvětlit pasáž mezi 3 a 10.minutou, kdy hráči odmítli využít nacvičené akce, ostřelovali levhartí koš zásadně ze vzdálenosti 2 – 3 metry za trojkou a také zcela rezignovali na útočný a bohužel i na obranný doskok. To vlilo novou živou vodu do žil domácích, kteří se ujali v 7.minutě vedení 53:52. Sice jsme pak znovu dobře bránili, ale ani dva oddechové časy našeho trenéra nepřiměly hráče na hřišti, aby se vrátili k tomu, co jim vyneslo vedení. Stále mezi sebou jakoby soutěžili, kdo bude střelec té rozhodující trojky., která nám přinese vítězství. Dvakrát faulovaný Kudrlička byl při TH úspěšný jen z 50%, ale i tak jsme vedli 23 sekund před koncem 53:54. Time out domácích posunul míč na naši polovinu – měli tedy na zakončení jen 14 sekund. Marné byly pokyny, že máme ještě jeden „bonusový faul“, zbytečné byly informace, že po zakončení domácích máme ještě minimálně 12 vteřin na poslední útok či že nebezpečí hrozí od č.7 Vondráčka . Ten dostal míč z autu, lehce se zbavil svého obránce a nikým nebráněn, když nikdo z našich hráčů neodstoupil zahustit prostor pod košem, posunul domácí do vedení 55:54. A vrchol všemu pak dali naši hráči, kterým zbývalo ještě min. 14 vteřin na rozhodující střelu, když jim, v pohodovém miniklusu aniž by je někdo bránil , trvalo 7 vteřin než přešli na útočnou polovinu. Až řev z lavičky je probudil, ale bylo již pozdě. Šnejdar prostě nevěděl kolik času do konce zbývá. Ztratili jsme míč, když se Šlof zamotal v driblinku namísto přímého nájezdu. Ještě jsme, hned po ztrátě, 0,2 sekundy před koncem faulovali a domácí dvěma TH ztvrdili své zasloužené vítězství. Ostudný výkon našeho týmu, který zcela zapomněl, že právě díky herní kázni se dostal až do baráže , je neomluvitelný. V utkání byl po úderu protihráče loktem do zubů zraněn Jan Kodyš, který s ohledem na stupeň poranění již v baráži nenastoupil. Rozhodčí ani neodpískali faul.
Na webu ČBF sice existuje „technický zápis“, ten ovšem je skutečným hodnotám dle ručního zápisu o utkání hodně vzdálen. Např. domácím je zaznamenáno 31 doskoků pod naším košem a 42 pod vlastním. Ne, že by domácí skvěle nedoskakovali, díky úspěšným útočným doskokům hráčů s výškou kolem 180 cm přes našeho 200 cm vysokého Mráze, zaznamenali řadu košů, které rozhodly. Ten naopak byl „tradičně neaktivní“, není normální, když hráč který o 20 cm převyšuje ostatní, je faulován při střelbě pouze jednou za celé utkání (odehrál 33 minut) na začátku druhé čtvrtiny.
Statistika: Šlof 24 (2 trojky) – 2/1 – 1, Kudrlička 10 – 6/4 – 5, Melka 7 – 2/1 – 5, Mráz 7 – 1/1 – 4, Kodyš 2 – 0/0 – 5, Zikmund 2 – 0/0 – 4, Kinský 2 – 2/2 – 0, Šnejdar 0 – 0/0 – 0.
BK KLATOVY - BASKETPOINT FRÝDEK-MÍSTEK 79 : 76 (21:14, 23:22, 19:31, 16:9)
Sobotní utkání s týmem, který obsadil v extralize poslední místo, které ho nasměrovalo do baráže, nebylo po páteční prohře s Levharty jednoduché. I Moravané v pátek prohráli s Tygry Brno 110:50, když vítězný tým (druhý sestupující z extraligy) využil zkušeností ze vzájemných zápasů minulé sezóny.
Sice nám patřil úvod utkání, vedli jsme 16:7 a zdálo se, že jsme na dobré cestě díky obraně. Bohužel jsme opět zapomněli na taktické pokyny a hráč s č.17 Sztolarik, na kvalitu jeho trojek bylo zvláště upozorňováno, dvěma trojkami zařídil, že rozdíl ve skóre po první čtvrtině nebyl tak velký, jaký mohl být. Ve čtvrtině druhé ukázali hráči soupeře, že se v extralize lecčemu naučili. Kapitán Nádherný zjistil, že stejně jako v obraně mu mohou patřit i skoro všechny doskoky pod naším košem. Po nich pak postupně, za přispění spoluhráčů, ukrajoval z našeho vedení. Naštěstí v závěru, když jsme zlepšili obranný doskok jsme kontrovali až na poločasových 44:36.
Nástup soupeře do druhé poloviny utkání nám zcela unikl. Další dvě trojky Sztolarika během jedné minuty daly Frýdku-Místku křídla. Kde byli naši obránci, kteří o tomto „trojkaři“ věděli již z taktické přípravy a přesvědčili se o tom i v první čtvrtině. Je to opravdu záhada? Není ! Stáli od něj 3 metry s očima upřenýma na to, jak Sztolarik i přes jejich uhrančivý pohled střílí. Jaká byla naše reakce? No přece když trojky střílí soupeř, tak mi musíme ukázat, že mi je střílíme také … za 2.poločas 17/4 = 23%, ovšem bez šance na útočný doskok. Do závěrečné 10minutovky jsme šli se ztrátou 4 bodů 63:67. Podobně jako na začátku utkání jsme především díky zodpovědné obraně (až do 8.minuty bez jediného faulu, bránit tedy umíme, když chceme), získali vedení 76:73. A jako když mávne kouzelným proutkem, zbývaly 3.minuty a opět se hráči na hřišti rozhodli, že někdo z nich trojkou rozhodne utkání. Jistě – proč jít po novém zameteném chodníčku, který nás nejkratší cestou dovede až skoro k cíli, když můžeme zahnout na delší, zarostlou cestu plnou kamení, která navíc vede do kopce? A tak jsme stejně jako v pátek pálili 2 – 3 metry za trojkovou linií stejně jako během 3.čtvrtiny, kdy soupeř díky tomu nejen zlikvidoval náš 8bodový náskok, ale šel i do vedení !!!??? A tak se nebylo co divit, že náš trenér zoufale řval na hráče, aby zanechali střelby trojek a zahráli akci, díky které jsme vůbec vedli. Marně!!! Trojky létaly dál a nekázeň přináší trest – soupeř srovnal na 76:76. necelá minuta do konce a máme za sebou další 2 neúspěšné střely bez doskoku a 1 neproměněný „šoupák“ zpod koše. Ale i soupeře svazuje nervozita. Konečně i náš obranný doskok, míč prodlužujeme na Šlofa tak, jak to na trénincích již několik let nacvičujeme. Šlof jde zprava do koše, dobíhá ho obránce, který ho při zahájení dvojtaktu fauluje. Náš hráč ale plynule dokončuje akci a dává. Rozhodčí se ještě dohadují, ale pravidla hovoří jasně. Koš platí a Šlof bezpečně proměňuje 1 TH …. 79:76. Po soupeřově oddechovém času se nám, i díky využití bonusového faulu, daří ubránit a tak porážíme „ex extraligový“ Frýdek-Místek .
Utkání Levhartů s Tygry je poplatné oběma šelmám. Po 8 minutách musí ze hřiště zraněný lídr Brna Nohel, po bouřlivém průběhu hlavně ve druhé půli, kdy se domácí diváci nechtějí smířit s blížící se porážkou a rozhodčí mají složitou roli, získávají 2 body hráči Brna v poměru 92:49. Ještě nám sice hoří teoretická naděje v podobě nedělního vítězství nad Tygry Brno, ta je však reálná asi jako přistání mimozemšťanů na klatovském letišti.
Statistika: Šlof 26 (1 trojka) – 8/5 – 2, Kudrlička 16 (2 trojky) – 9/2 ? – 4, Zikmund 13 (1 trojka) – 3/2 – 2, Melka 9 (1 trojka) – 0/0 – 3, Mráz 8 – 2/2 – 3, K.Kotáb 6 (2 trojky) – 0/0 – 0, Veselský 1 – 2/1 – 0, Šnejdar 0 – 0/0 – 2, Kinský a Ševčík 0 – 0/0 – 0.
BK KLATOVY - TYGŘI BRNO 63 : 98 (16:30, 10:33, 18:18, 19:17)
I v posledním utkání se brněnští Tygři prezentovali výkonem, který předvedli i v pátek a v sobotu a ovládli tedy víc než suverénně celou chomutovskou baráž. Náš trenér burcoval hráče, aby se nažhavili k maximálnímu výkonu a aby svou hrou prezentovali, že nebýt ztráty herní kázně v závěru utkání s Chomutovem, mohli to být oni, kdo by se spolu s Tygry mohli radovat z postupu. Jak je patrné z výsledků prvních dvou čtvrtin, někteří hráči si jeho slova k srdci nevzali. Střídání těch starších, z nichž většině se již moc hrát nechtělo, za ty mladší moc změn nepřineslo, Tygři moc sestavu neměnili a jejich herní převaha byla víc než patrná. Zejména to bylo znát v rychlosti pohybu, hře 1 na 1, doskakování pod oběma koši a rychlosti přechodu do rychlého protiútoku, kdy často během první půle chodili Tygři 2 či 3 na 1 nebo i 1 či 2 sami do našeho koše.
O poločase vzpomněl trenér utkání v tehdejší Mattoni NBL na palubovce Nymburka, kdy byl v poločase již značný rozdíl ve skóre. Tehdy jeho hráči nastoupili do druhé půle jako by byl stav nerozhodný a podařilo se jim vyhrát 3.čtvrtinu a čtvrtou prohrát jen rozdílem 3 bodů. Záměr vyšel neboť kdo přišel ve druhé půli na hřiště opravdu bojoval na maximum a díky disciplinované hře se podařilo zahrát i několik nacvičených akcí. Nakonec z toho byl rozdíl 35 bodů, tedy nejlepší výsledek s Tygry ( Levharti -43, Frýdek - 60).
Statistika: Ślof 16 – 9/6 – 2, Šnejdar 11 2/1 – 0, Kinský 9 (1 trojka) – 0/0 – 2, Melka 8 – 0/0 – 5, Kudrlička 7 (1 trojka) – 0/0 – 3, Mráz 6 – 0/0 !? – 0, K.Kotáb 3 (1 trojka) – 0/0 – 0, Veselský 3 – 2/1 – 0, Kolacki 0 – 0/0 – 1, Zikmund 0 – 0/0 – 1, Ševčík 0 – 2/0 – 0.
Trenér Ing.Svojanovský: „Říká se, že kvalita oliv se pozná, až když jsou pod tlakem v lisu. Platí to i pro hráče. Je poměrně snadné, pokud hráč pravidelně a smysluplně trénuje, že dokáže přehrát nejen své vrstevníky, ale i starší soupeře právě proto, že cítí svoji výkonnostní převahu danou pravidelným tréninkem. Skutečná hráčská kvalita se však pozná v soubojích se stejně vyspělými, či dokonce lepšími soupeři. V nich jsou hráči „pod tlakem“ obrany, čelí doskokům soupeřů, jejich dovednostním kvalitám v ovládání míče, rychlosti i fyzické kondici.
Sezóna 2023/2024 vychovala z kluků sebevědomé hráče, kteří dokáží mnoho. První šok jsme připravili soupeřům svým 2 místem po základní části, ve které nám občas chyběli klíčoví hráči. Kapitán Žák v Liberci a na Spartě, Zikmund doma s Litoměřicemi a Chomutovem atd. Postoupili jsme do finálové skupiny, kde nám titíž lidé, kteří nám předpovídali max. 2 vítězství v základní části, prognostikovali pouze vysoké porážky. A my, plni eutuziasmu, zdolali doma Brandýs i Jižní Supi a přivezli i bez absentujícího Mráze vítězství z Brna, abychom pak nakonec vydřeli vítězství v Brandýse a bez Žáka a Mráze, tedy bez podkošových hráčů, i vítězství s Jižními Supi a postoupili do baráže. Proč o tom ale mluvím. Hráčům, kteří neočekávali, že se sezóna bude vyvíjet tak, jak se vyvíjela, postupně rostlo sebevědomí. Jak však v tomto věku bývá, tak většině víc, než je zdrávo. Projevilo se to nejen poklesem intenzity tréninku ale také tím, že se zhoršila kázeň a to pak přináší i absenci herní kázně v utkáních. Nespočetněkrát jsem musel klukům při utkáních připomínat, že právě na tu či jinou chybu jsem upozorňoval na tréninku. A že nás to stálo postup do extraligy je zřejmé.
Hrát extraligu – na to zvedli ruku, že chtějí, takřka všichni. Postup ze 3.místa baráže totiž není vyloučen, jsou signály, že některé týmy se chtějí z extraligy odhlásit neboť nemají kvalitní hráče roč.2008 a 2009. Hodně o tom od nedělního „výprasku“ od Tygrů přemýšlím. Mám však, myslím, oprávněnou obavu, že mnozí, kteří zvednutím ruky deklarovali, že jsou připraveni a ochotni jít do extraligového tréninkového procesu, kalkulují s tím, oni sami naváží ne na kázeň a nasazení, která provázela soustředění i období , kdy se hrála základní část, ale na poslední týdny. Mám ty kluky, bez výjimky, rád. Proto jsem na ně přísný jako jsem byl na vlastní děti. Společně jsme v posledních dvou letech dosáhli hodně vysoko. A nejde jen o domácí soutěže , ale třeba i o Easter Cup nebo Vánočák v Plzni či Steel Cup v Ostravě. Nerad bych se proto s většinou loučil jen proto, že si nedokáží srovnat v hlavě, že za každým úspěchem je vždy tvrdá práce a oddanost týmu. A také by mělo znovu plati naše pozapomenuté heslo COME TOGETHER.“
