Jaký byl ten rok 2023 - část 2.
Navazuji níže napsanými řádky na již zveřejněnou první část mého subjektivního pohledu na basketbalový rok 2023 v BK Klatovy. Ne tedy z pozice člověka na tomto webu uváděného jako „hlavní trenér klubu“, ale člověka, který přemýšlí o tom, proč jsou „věci“ takové, jaké jsou. A také o tom, jaké by mohly být, kdyby…
Tým U15 - dívky - pod vedením více než jen obětavého trenéra Václava Kubáta znamenalo loni i 4. místo v základní části spíše zklamání než úspěch – 4 vítězství a 8 porážek. Nadstavbová Liga A jako by pokropila naše dívky živou vodou, během zimy a jara dokázaly dívky zvítězit v 10 z 12 odehraných utkání a o tom, že skončily “až“ na druhém místě rozhodlo jen horší skóre ze vzájemných utkání s Levharticemi z Chomutova. Podzim a sezóna v Lize U15 proto byly očekávány s velkými, ale oprávněnými ambicemi. Soustředění v Kolinci přineslo pak 2.místo na turnaji v Klatovech, kde děvčata podlehla pouze týmu Slunety Ústí n.L. Aktuálně patří našim U15 6.místo, mají však příznivé rozlosování a pokud děvčatům vyjdou lednová utkání, jak si přejí, mohla by v tabulce vyskočit na vyšší příčky. O to více mě osobně překvapuje, že tým nevyužil možnosti odehrát kvalitní utkání na Vánočním turnaji v Plzni. Možná je to i tím, že trenér nemá dost odvahy absolvovat tento náročný turnaj s ne zrovna širokým kádrem hráček.
Tým U15 – chlapci - za rok 2022 nejúspěšnější kolektiv mládeže okresu Klatovy. Prohra v posledním utkání v základní části Ligy U14 a zázračné vítězství Jižních Supů na Sokole Pražském, i přes nejvíce nastřílených a nejméně obdržených bodů, znamenalo nepostup do extraligové nadstavby. V Lize A pak tým vyhrál všech 14 utkání ve kterých nastřílel 1608 bodů. Experiment, jehož oprávněnost se ukázala na Easter Cupu, kde tým podlehl až ve finále soupeřům z Litvy, bohužel nenašel pochopení v Domažlicích a Plzni a tak se tým připravoval ve standardní sestavě i programu – soustředění, Steel Cup Ostrava (4.místo) a již méně úspěšný podzim v Lize U15, kdy po dobrém začátku přišly porážky na Spartě a na Tygrech a s tím i ztráta nadějí na extraligovou nadstavbu. U dívek to napsat nemohu, neboť je netrénuji, ale u kluků přichází či již přišla doba, která pro mnohé, kteří jsou přesvědčeni o své jedinečnosti a nedokáží přijmout rady „toho, kdo tomu vůbec nerozumí“ i když je naučil všechno, co už umí, znamená konec kariéry, o které by mohli vyprávět vnoučatům. Oni bohužel netuší, že každá proflákaná minuta na tréninku, každý nácvik dovedností není-li proveden s maximální pečlivostí a v maximální rychlosti, každá odchylka od detailů, které určitá činnost bezpodmínečně vyžaduje, je brzdí ve výkonnostním růstu, který je právě v tomto věku nejefektivnější.
Kadeti U17 – o nich bych mohl napsat o tom jejich pocitu jedinečnosti to samé. Nezdá se to, ale po převzetí týmu, který se na jedné straně rozpadal, ale na druhé měl dresy s jmenovkami i pro hráče, kteří už několik let nehráli (Žáček), nebylo nijak jednoduché. Záměr se ale naplnil jen proto, že se začalo vyhrávat i když zbytečně opustili tým hráči jako Rataj nebo Pučelík. Vrátil se Žák a postupně se vykrystalizovala kompilace širšího počtu hráčů s vyrovnanou výkonností a tak všichni byli nahraditelní. Facka v podobě ostudné prohry v Sokolově nasměrovala tým do podoby, která přicházela v úvahu pro Kvalifikaci. Svoji pozici našel v týmu plzeňský Zikmund. Těžká vítězství v Berouně a na Kladně dala klukům vnitřní sílu. Easter Cup absolvovali kadeti již v sestavě pro kvalifikaci, tedy i s Mrázem. Porazili i extraligovou Lokomotivu a stop jim vystavil v semifinále až slovinský AKK Branik. Po vítězství v NRL prošel tým kvalifikací jak nůž máslem a červen již byl ve znamení technické přípravy. Pokračovalo se v srpnu, soustředění bylo tvrdé v horských podmínkách na Špičáku. Popravdě se však nějaké „velké výsledky“ v Lize U17 nečekaly. Kluci ale zdolali doma Chomutov a Litoměřice, přivezli body ze Kbel a od Tygrů, vrátili i s úroky porážku Liberci a bohužel opět nestačili ubránit Sparťana Procházku. To je bude asi stát postup do extraligové nadstavby kam postupují první dva týmy z každé skupiny. Pro kluky již hoří jen teoretická naděje. Ovšem i tak bude účast v Lize Kadetů možno označit za úspěšnou v případě, že hned o prvním lednovém víkendu porazí náš tým doma pražské Tygry a Sokoly ze Kbel.
Kadeti U17 „B“ – nutno přiznat, že jsem ve svých úvahách udělal chybu, před kterou vždy varuji své svěřence. Neznaje úroveň většiny soupeřů jsem podcenil skutečnou sílu týmů v Nadregionální lize U17 a nevzal jsem v úvahu, že pro NRL platí pravidla, která mají menším klubům pomoci „dostat hráče do hry“. Tedy např. za tým U17 mohou v NRL kromě hráčů roč. 2007 a 2008 nastoupit k zápasu i max. 3 hráči roč. 2006 a 2005 v případě, že klub nemá tým v NRL či Lize U19. Na hřišti ale může být vždy pouze 1. Tedy úvahy o možném širším zapojení hráčů z U15 roč. 2009 doznalo značné trhliny. Ale i přesto k nasazení hráčů z U15 docházelo, jak však ukázala realita, byl zde nejen očekávaný handicap morfologický, ale současně a především mentální, když např. proti našemu 14,5 letému hráči se postaví 19 letý 196 cm vysoký soupeř. Přesto se ale vždy podařilo sestavit z hráčů ročníků 2007 - 2008 – 2009 tým, který doposud odešel ze všech 13 odehraných utkání vítězně. Už nyní je náš tým, i když ještě do celkové bilance chybí odehrát utkání v Příbrami, vítězem základní části. V nadstavbě nás pak znovu čekají SKB Rokycany a pravděpodobně Medvědi Tábor a Jiskra Domažlice.
Juniorky U19 – trenér P.Volmut s manželkou, kteří od vedení týmu sbírajícím úspěchy již v předcovidové době, rozhodně nepolevují s tréninkem ani v Lize U19. V zimě a z jara suverénně ovládly naše dívky Play-out Ligy U17 a i proto se i rozhodly startovat od podzimu v náročnější Lize U19. Vše směřuje teď s blížícím se koncem roku k triumfu Juniorek v podobě postupu do nadstavbové skupiny, ve které se bude bojovat o postup do extraligy. Budeme proto děvčatům z U19 držet i place u nohou, aby postoupily a celé ČR daly jasně na vědomí, co Klatovy v basketbalu znamenají. Pro trenérské manželské duo by to jistě byl velký úspěch, první manželský 😊.
Junioři U19 – všeobecná shoda při předběžném jednání o obsazení soutěží 2023/2024, ze které se rýsovala komplexní, žádnou kategorií nevynechaná posloupnost u mužských složek od U11 až po muže, vedla i k přihlášení týmu Juniorů do kvalifikace o ligu. Vedení týmu se ovšem nekompromisně zřekl trenér M.Halámek. Tehdy jsem to nechápal. Nyní, kdy prakticky 6krát týdně a pak i během utkání, narážejí mé chabé basketbalové znalosti a zkušenosti na nezměrnou basketbalovou genialitu většiny těch, kterým jsem ještě nedávno vysvětloval, že nemohou driblovat oběma rukama současně či chytit míč a běžet s ním do koše nebo stát dlouho pod soupeřovým košem. I přes nekomentovatelné výsledky kvalifikace a také fakt, že bez účasti hráčů z U17 by nebyl tým U19 schopen ji ani absolvovat, zapsali jsme Juniory do Nadregionální ligy. Ve snaze předejít ostudě byli 4 hráči U19 začleněni do tréninku mužů a hráči U17 nar.2007, později i 2008 doplnili soupisku. Aktuálně, po překonání problémů díky patronaci trenéra P.Fleisiga, se tým nachází na 3.místě tabulky s vyrovnanou bilancí 3 výher a 3 porážek s perspektivou, že by mohl poskočit i na stříbrný stupínek.
Muži – pravděpodobně nejsmutnější část z mých zamyšlení nad basletbalovým rokem 2023 v BK Klatovy. Nechci být zlomyslný a začít větou „Tak dlouho se chodí se džbánkem pro vodu, až se ucho utrhne.“ Pokud však někdo bude tvrdit, že „se to prostě letos na podzim tak nějak všechno negativní sešlo v jednom čase a vyústilo v kolaps“, pak bude na světelné roky vzdálen pravdě. Nenapadá mě jiné přirovnání, než rakovinová geneze. Zhoubný nádor jehož první buňka se objevila při slavném nočním tažení Táborem v listopadu 2017, které skončilo v ranních hodinách. Tehdy ještě byl čas buňku odstranit. Ale nestalo se, vznikl mininádor, který rostl každou sezónou podpořen pravidelným odkupováním účasti ve II.lize. Nepomohly změny na pozici trenéra, svého „panáka hořkosti“ si musel vypít i předseda klubu v roli trenéra. A i když trenér P.Fleisig přinesl trošku optimismu a vytvořilo se zdání, že růst nádoru se zastavil, nebyla Fleisigova chemoterapie dostatečně účinná a odstoupení týmu z rozehrané II.ligové soutěže bylo definitivní tečkou za týmem mužů, jak říkával jeden zasloužilý funkcionář BK „výkladní skříní klubu“. Nechci ale své úvahy o mužské kategorii zakončit pesimisticky. Rostou nám nové generace. Ty starší jsou sice aktuálně zasažené „náctiletou chorobou“ vlastní jedinečnosti, ale to postupem času přejde. Dejme novým generacím šanci a nehleďme na věk, Luka Dončič byl už v 18 hvězdou Realu Madrid. Dejme těm, kteří již prokázali, že jsou ochotni pro BK Klatovy mnohé obětovat, od pravidelné účasti na trénincích 3krát týdně až po účast na víkendových výjezdech, od kterých je neodradí, že třeba nastoupí jen na pár minut. Nestavme tým na hráčích, kteří znají jen domácí palubovku a před víkendovým venkovní dvojzápasem ohlásí obligátní omluvu hodinu před odjezdem, že mají tepolotku 36,3 a nebo že se musí učit. Dejme jim šanci se porvat sezónu dvě v Zapadočeské lize a pak vybojovat účast v lize vyšší. Sportovní cestou! Pak si budou své účasti ve II.lize vážit a třeba i znovu mužům vrátí pozici výkladní skříně klubu.
Ženy - početně široký 15ti členný kádr (!!!) vedený trenérkou Volmutovou, tuším, že s vydatnou pomocí Martiny Kubátové zejména při venkovních utkáních, je „jednoproblémový tým“. Na jaře na konci KP 4.místo mezi 5 týmy s bilancí 3 vítězství a 5 porážek, aktuálně společně s BaK „B“ 3 – 4.místo s jediným vítězstvím z 5 utkání. Žádný problém!! Jediná věc, která dovede do týmu vnést nervozitu, je obava „že nás nebude na zápas 5“. Což ovšem s šíří kádru nekoresponduje. Mnozí z těch, kteří klatovskému basketbalu pomáhali, pomáhají a pomáhat budou, se zaměřují na předváděnou hru a hodnotí tým podle jeho výsledků a diví se, že klub start žen v KP akceptuje. Souzním s řadou názorů těch „mnohých“, v tomto směru jsem však na názorově opačném pólu. A to především proto, že některým jsem v sezóně 2015/2016 dělal řidiče (na soupisce napsán jako trenér ) a poznal jsem, že jde o kolektiv mladých žen, pro které basketbal již není středobodem jejich vesmíru, ale které si uchovávají kladný vztah k našemu klubu a jsou vždy připraveny pomoci, když to klub potřebuje. Dnes jsou to Zástěrová a Kubátová, které hrají za ženy a vychovávají nejmladší basketbalistky. O Týně Volmutové ani nemluvě. Jsou to i další, se kterými se člověk potkává na Easter Cupech i při jiných akcích klubu, kde je potřeba „více rukou“. Proto i v budoucnosti budu existenci týmu žen podporovat v naději, že dál zůstanou zdrojem pomoci.
Závěr
Co napsat? Snad jen to, že neočekávám, že od zítřka budu potkávat lidi více či méně spojené s naším klubem a ti mě budou pochlebovat, jak jsem vše dobře napsal a jak se mnou souzní. Mnohé jsme měl možnost od března 2014 poznat a tak vím, že někteří hned ve vedlejší ulici potkají někoho jiného a budou se společně s ním pohoršovat nad tím, co jsem si to dovolil. To je ale normální. Honoré de Balzac to nazval Lidskou komedií a i když svých 97 děl napsal před 200 lety, mnohé mají svá podobenství i dnes. Těm, kteří s tím, co jsem napsal nebudou souhlasit vzkazuji, že jim jejich opačný názor neberu, budu ho respektovat a zamyslím se nad ním. Naopak, a někde v textu jsem to i napsal, „dělám chyby jako každý a rozhodně nejsem vzorem k následování“. Přivítám, když své rovněž subjektivní názory zveřejní a dají tak průchod možné diskuzi, která může vyústit v řadu pozitivních možností pro zlepšení práce v oblasti sportovní přípravy v našem klubu a jeho reprezentace v soutěžích.
