Kadeti U17 odstartovali ligu dvěma prohrami
„Bude to dobrý tým“, prohlásil po nedělním utkání na Spartě trenér Svojanovský. Nutno však uvést, že dodal „ale až hráči dostanou rozum“. Ano, stručné a jasně výstižné.
Náš tým dosáhl velice slušných výsledků a zejména na Spartě mohl až do 2 minuty čtvrté čtvrtiny myslet na vítězství. Zkrat, který následoval, dopadl na celý tým, ovlivnil další rozhodování rozhodčích a domácím dal křídla. Také v Liberci je připravila o lepší výsledek i možná o vítězství identická chyba, jako v utkání s Bavorskem. Namísto chytrosti a naplnění taktických pokynů jsme začali hrát s domácími „na honěnou“. A doplatili na to jak s Bavorskem, tak teď i pod Ještědem.
BA LYNX LIBEREC - BK KLATOVY 71 : 58 (20:16, 10:16, 24:10, 17:16)
Agresivně bránící a nekompromisně katující (= průniky do vymezeného území) zastavila až změna našeho obranného systému. Úspěch v obraně dodal sebevědomí i do útoku a v poločase jsme vedli 30:32. Do druhého poločasu však na naší straně přišel tým, který chtěl domácím ukázat, že také dokáže hrát rychle. Ovšem pokud na tréninku „projíždíš zatáčky v rychlosti 60 km/hod“ a v zápase pak těžší zatáčky rychlostí 250 km/hod, nemůžeš očekávat nic jiného než karambol. A ten přišel v podobě 11 ztrát !!?? „Komu není rady, tomu není pomoci“. Skóre 54:42, tedy vedení o 12 bodů, poznamenalo průběh poslední čtvrtiny. Domácí si vedení hlídali a díky „naší ztrátě soudnosti“ ve 3.čtvrtině i zvítězili.
Statistika: https://cz.basketball/zapas/421307
BA SPARTA PRAHA - BK KLATOVY 79 : 64 (19:15, 13:14, 20:26, 26:9)
S generací basketbalové akademie Sparty roč. 2007 – 2008 se střetáváme pravidelně už od ligy U14. Sparta patří k pražské špičce, zejména tyto ročníky, proto nebyly v minulosti výjimkou vysoká vítězství domácích o 40 – 60 bodů. Začátek utkání i proto zastihl náš tým v útlumu, naopak domácí díky Procházkovi, jednomu z nejlepších hráčů tohoto věku v ČR, šli do vedení 16:6. Změny v sestavách na obou stranách vyrovnaly hru a nám se podařilo do konce čtvrtiny zkorigovat skóre na přijatelných 20:16 pro Spartu.
Nástup do druhé čtvrtiny jsme ovládli překvapivě my a v 6. minutě jsme vedli 23:29 !!! Bohužel namísto setrvání u zvolené taktiky jsme opět podlehli iluzi, že se Spartou lze hrát na honěnou. Sparta využila naší nedisciplinovanosti a otočila skóre… 32:29.
V šatně v poločase bylo opět apelováno na zapojení mozkových buněk do hry a kluci to dokázali pak i realizovat ve hře. Přehrávali jsme Spartu, když i jejím klíčovým hráčům se do výkonu vnášela nervozita. Do závěrečné čtvrtiny jsme šli s vedením 52:55. Zvýšili jsme na 52:56 a po zisku míče šel od půlící čáry sám do koše Franta Zikmund. Jeho obránce ho marně stíhal. Koš !!! A najednou, z ničeho nic píská rozhodčí Mainuš a nikdo z lidí v hale neví proč. A pak ukazuje, že náš hráč porušil pravidlo o krocích !!!??? Zikmund se ptá co bylo pískáno a dostává technickou chybu, po následné vulgaritě pak i chybu diskvalifikující. Sparta jde házet trestné hody a s vědomím, že je domácí tým, eskaluje agresivitu v obraně až na samu hranici pravidel. Vyhrává nad naším zdrceným týmem pasáž od 2 do 7. minuty 18:2 a to včetně chyb v zápise, kdy je dvojka napsaná jako trojka apd.
Statistika: https://cz.basketball/zapas/421310
Trenér: „Liberec je 5krát větší než Klatovy a basketbal zde má dobré zázemí. Basketbalová akademie LYNX je na vzestupu, působí zde několik profesionálních trenérů. O Praze, Spartě a její basketbalové akademii také není třeba ztrácet slov. Ale to je standard, pokud by někdo očekával mezi 40 nejlepšími týmy ČR v EXL a Lize U17 zastoupení měst s 22 tisíci obyvateli, pak by mu stačily ani ne všechny prsty na jedné ruce. Osobně jsem přesvědčen, že máme dobrý tým. Musíme však nejen hrát ligová utkání, ale od hráčů a také rodičů vyžadovat i „ligový“ přístup k tréninkům. A v tom je ten největší problém jak v kat.U17, tak i U15. Zde se „láme chleba“, „odděluje zrno od plev“. Týmy, které ještě v U14 patří k nejlepším, rychle ustupují ze své slávy z důvodu provinčního přístupu k tréninkům. A najednou je postupně začínají přehrávat týmy reprezentující kluby velkých měst se širokou hráčskou základnou, navíc posílenou o silné hráče provinčních klubů. Jsem osobně přesvědčen, že i tyto postuláty lze zlomit. Sám se o to snažím, bohužel většinou bez odezvy ze strany těch, o které jde, tedy hráčů i rodičů. Je mi hlavně hráčů líto. Až totiž zjistí, za rok dva, že promrhali svým laxním přístupem čas, kdy se de facto rozhoduje o jejich basketbalové budoucnosti, bude pozdě. Nemohu se nezmínit o zkratu F. Zikmunda. Pokud bych mě tipovat, byl by v mém žebříčku až na jednom z posledních míst, od kterého bych to očekával. Nechci prognostikovat výrok disciplinární komise. Faktem je a bude, že nám Franta bude výrazně chybět. Ublížil jak sám sobě, tak i týmu. Věřím, že to pro něj bude dostatečným poučením do jeho další basketbalové kariéry. A také poučením pro ostatní hráče i když v některých případech bych si tím nebyl zrovna jistý.“
