Kluci U11 v Plzni bez obrany = z Plzně bez vítězství
V nedělním ránu si hráči našeho nejmladšího týmu, chlapci U11, zapomněli ke svačinám a lahvím s pitím přibalit do svých batohů jednu nesmírně důležitou věc. Obranu !!! O naší nulové obranné aktivitě např. v první čtvrtině prvního utkání, kterou naše pětice prohrála 21:2, svědčí fakt, že jsme pouze jednou (!!!) faulovali. Více než polovina hráčů pak v obou utkáních, a byla mezi nimi i většina těch , kteří by již bránit měli umět a kteří měli dokonce na starost klíčové hráče soupeřů a dalo se proto očekávat, že si budou muset občas pomoci faulem, měla v součtu obou utkání žádný nebo jen jediný faul !!?? Naším nejvíce faulujícím hráčem byl Filip Šnejdar, který za oba zápasy udělal 4 fauly !!?? což by měl být , pokud by tým dobře a agresivně bránil, počet faulů jednoho hráče v jednom utkání. A doma pravděpodobně, alespoň tak to na hřišti vypadalo, si většina hráčů nechala i víru ve vítězství, přijela s poraženeckou náladou, bez bojovnosti a sebemenší snahy se alespoň pokusit předvést na hřišti to, co je náplní tréninků.
Chceme-li se vrátit k tomu, co vždy ctilo naše výkony, je třeba dostat z myšlenek „slávu vítězů Vánočního turnaje“, zatnout zuby a začít hledat chyby a nedostatky u sebe a ne u spoluhráčů. Na palubovce pak dělat vše tak, jak to donekonečna děláme na tréninku, nevymýšlet si nesmyslná řešení a hlavně …….. makat na tréninku, neboť to byl, je a vždy bude základ dobré hry jak v útoku, tak i v obraně.
BK LOKO PLZEŇ U11 – BK KLATOVY U11 67 : 28 (21:2 !!!, 13:12, 22:9, 21:5 !!!)
BK LOKO PLZEŇ U11 – BK KLATOVY U11 65 : 34 (20:11, 14:5, 23:6, 8:12)
Trenér Ing.Svojanovský: „S Plzní jsme až do této sezóny jen vítězili neboť jsme byli rychlejší, dravější, lépe jsme driblovali, přihrávali a zakončovali dvojtakty. Od této sezóny se situace obrátila, kluci z Lokomotivy nás nejen výškově přerostli ale dnes nás bez problémů přehrávají 1 na 1 neboť mnozí naši hráči couvají a couvají a pak raději uhnou, než aby měli snahu soupeře zastavit, třeba i za cenu faulu. Místo rychlého přechodu do útoku a zakončení si mnozí naši hráči zvykli předvádět driblingové kreace v pohodlném tempu, často až do té doby, dokud jim soupeř míč nesebere. Máme nacvičenu řadu věcí, na hřišti však děláme vše úplně jinak a to i tehdy, když si řekneme co uděláme a dokonce si to nakreslíme. Už opravdu nevím, co mám dělat, když zavolám třeba „Karel“ a klidně vyběhne Jirka i přesto, že ví, že má běžet Karel. A mohl bych dál v příkladech nepozornosti a nedisciplinovanosti pokračovat. Stále a pořád je tu ta babička na tréninku a babyčka při utkání.
Rád bych poděkoval rodičům, kteří se v neděli vydali se svými syny do Plzně a zajistili bezproblémovou dopravu a v závěru, kdy kluci konečně začali na hřišti působit jako tým, i za povzbuzování. A úplně nakonec musím, a věřte, že to dělám strašně rád, blahopřát KRYŠTOFOVI KOTÁBOVI k jeho prvnímu bodu v klatovském dresu a také k výkonu, který na hřišti předvedl, neboť se na rozdíl od daleko více zkušených dokázal uvolnit pro přihrávku zpod koše, rychle přímočaře vyvézt míč a zodpovědně ho přihrát spoluhráči.“
