MUŽI „A“ - ZAČAL SBĚR ZKUŠENOSTÍ
Dosti netradičně, v porovnání s předchozími sezónami, vstoupili do mistrovské části sezóny 2015/2016 naši muži „A“ ve II.lize. Netradičně proto, že trenéři měli k dispozici 13 hráčů z 16, černý Petr tentokrát zůstal, s ohledem na nedávnou virózu a absenci na turnaji v Rokycanech Ondrovi Chobotovi. A k prvnímu utkání do Berouna rozhodně neodjížděl tým v poraženecké náladě, vítězství nad Sokolem Žižkov (o víkendu vyhrál v Josefově a v Poděbradech) týden před startem II.ligy dodalo týmu potřebné sebevědomí.
BK BEROUN - BK KLATOVY 62 : 48 /12:8, 20:14, 10:11, 20:15/
A začátek utkání napovídal, že by to šlo. Vedli jsme 3:0, výborně jsme bránili a po 3,5 minuty nedovolili domácím skórovat. Co to však na druhou stranu bylo platné, když v útoku jsme zahazovali jednu šanci za druhou. Klidně to mohlo být 14:0. Ale nebylo a domácí, z počátku zaskočeni naší obranou, se chytili a převzali vývoj utkání do svých rukou. Ve druhé čtvrtině šli až do 13 bodového náskoku díky využití dobré poziční hry svých zkušených podkošových hráčů. Právě ve zkušenostech byl největší rozdíl v projevu obou soupeřů. Zatímco domácí trpělivě čekali, až povolí tlak naší obrany, a pak dopravili míč na své dlouhé, my jsme se snažili zakončovat co nejrychleji, většinou střelbou ze střední a dlouhé vzdálenosti aniž by pod soupeřovým košem kdokoli doskakoval. Zatímco domácí produkovali stejně agresivní obranu jako náš tým, byly jejich zákroky na hraně „ještě ne faul – už faul“. Naopak naše fauly byly většinou hodně okaté. Nebylo se proto tedy čemu divit, že my jsme měli čtyři fauly už ve 4. minutě, domácím byl první faul odpískán teprve „po konzultaci našeho trenéra s rozhodčími na téma posuzování faulů“ až v průběhu 5. minuty. Poločas 32:22.
Druhou půli jsme začali tak, jak jsme si o poločasové přestávce v šatně řekli. Tedy koncentrovaně se snahou neztrácet zbytečně míče, se snahou více využít naše podkošové hráče. Ti se ale bohužel pro nás neprezentovali ani z poloviny tak, jako na turnaji v Rokycanech. Přesto jsme snížili na rozdíl 6 bodů a domácí si vyžádali oddechový čas. Po něm výrazným způsobem přitvrdili hru a výsledkem byla skutečnost, že jsme již ve zbývajících 4 minutách nedali koš ze hry a stříleli jen 8 TH s úspěšností 37,5%.
V závěrečné čtvrtině již domácí zkušeně udržovali vedení, my sice bojovali ale chyběl nám doskok pod oběma koši a bez něj se utkání jen obtížně vyhrávají. Když se již zdálo, že uhrajeme nižší, než 10 bodový rozdíl, měli jsme 14 sekund před koncem za stavu 59:48 time out a míč na soupeřově polovině. Po prvním vyhození následovala naše dohodnutá akce ale také očekávaný „bonusový faul“ domácích. Zcela nepochopitelně jsme při druhém vyhození nezopakovali „dohodnuté“, de facto odevzdali míč domácím a ti nás pak potrestali „zázračnou trojkou přes rameno“ z velké vzdálenosti. Místo očekávaných 9 bodů rozdílu to najednou bylo o 14 !!??
Statistika:
Kubát 9 – 2/1 – 2, Bernas 8 (1 trojka, žádná dvojka) – 8/5 – 5, Batysta 7 (1 trojka) – 0/0- 4, Dvořák 6 – 0/0 – 3, Sazama 6 – 0/0 – 2, Křiváček 5 – 2/1 – 5, Vondra 4 – 0/0 (??!!) – 1 !!??, Andrle 3 (1 trojka) – 0/0 – 0, Luňáček 0 – 4/0 – 0, Johánek 0 – 0/0 – 2, Kuneš 0 – 0/0 – 0, Jíša 0 – 0/0 – 0.
SKB ROKYCANY - BK KLATOVY 75 : 49 (20:2 !!??, 11:16, 28:7 !!??, 16:24)
Co znamenají zkušenosti, o tom jsme se přesvědčili i v nedělním dopoledním utkání. Tým dirigovaný dlouholetým ligovým hráčem Jakubem Velenským, s křídli Václavem Honomichlem (v NBL Plzeň, Chomutov, Brno, nyní 1.liga Plzeň) a Michaelem Froňkem (1.liga Plzeň) a podkošovými Tomáškom a Pechmanem nás překvapil osobní obranou. Ta však měla do agresivity berounské velmi daleko. Zkušení domácí nás nechali hrát, ovšem s vědomím, že dříve či později, v čase vymezeném pro útok, se dostaneme do problémů. A tak se také stalo. Již ve 3.minutě vedli domácí 10:0 a my měli na kontě neuvěřitelných 7 ztrát, po kterých Rokycanští chodili do rychlých protiútoků a snadno zakončovali. Oddechový čas žádnou změnu nepřinesl, nepomohla ani střídání, „báli jsme se v útoku něco zahrát“, spíše jsme házeli míčem směrem ke koši než stříleli, k obraně jsme se moc nedostali, domácí většinou zakončovali z rychlých protiútoků.
Do druhé čtvrtiny vyměnili domácí rozehrávače a křídla a rázem se poměr sil na hřišti vyrovnal. Náhradníci již nebyli schopni dostat míč na své dlouhé, my jsme si po několika úspěšných ziscích míče začali i více věřit v útoku a čtvrtinu jsme vyhráli 16:11 a poločasový rozdíl 13 bodů nebyl zase, při pohledu na první čtvrtinu, tak marný.
V úvodu druhé půle dal Bernas trojku a bylo to o 10. Pak se však začalo domácímu publiku prezentovat duo Velenský – Honomichl . Ze stavu 34:23 to najednou bylo 59:25, když z těch 25 bodů zaznamenal Velenský 17 a Honomichl 6. Faktem ale zůstává, že v těchto minutách se naše hra zcela rozpadla, nebyli jsme schopni si přihrát, v obraně jsme nekomunikovali, po neúspěšné, většinou uspěchané střelbě jsme většinou rezignovali na návrat do obrany, nepomohl oddychový čas, nepomohlo ani střídání celé pětice.
Že se nám hra daří a jsme schopni produkovat efektivní pojetí, o tom jsme se přesvědčili na začátku posledního hracího období. Šňůrou 12:0 proti druhé pětce domácích jsme přinutili domácí trenéry vrátit na palubovku opět „své hvězdy“. Ty již udržely rozdíl ve skóre na 26 bodech, tedy stejném rozdílu, jakým porazil SKB v sobotu domažlickou Jiskru.
Statistika:
Bernas 18 – 3/3 – 4, Vondra 10 – 2/2 – 1, Batysta 6 – 5/4, Křiváček 4 – 0/0 – 2, Dvořák – 0/0 – 1, Johánek 3 – 4/1 – 0, Sazama 2 – 0/0 – 4, Kuneš 2 – 0/0 – 1, Kubát 0 – 2/0 – 1, Luňáček 0 – 0/0 – 1, Andrle 0 – 0/0 – 1, Jíša 0 – 0/0 – 0.
Trenér: „Věkový průměr našeho týmu je 20,8 roku. Troufám si říci, že jsme nejmladší tým ze všech 36 účastníků II.ligy. Podle toho a také podle stavu trénovanosti pak vypadá naše hra. I když jsme v obou utkáních odešli poraženi, jsem přesvědčen, že každý z těch 12 hráčů, kteří nastoupili, si nějakou zkušenost odnesl. Třeba to, že jeden trénink v týdnu je málo i pro sebetalentovanějšího hráče, třeba to, že absence na posledním předzápasovém tréninku se prostě netoleruje neboť, jak se i ukázalo, má velice negativní vliv na výkon. Nebo i to, že hráče dělá výkon a ne jméno a snad i to, že start za „B“ tým není pohanou, ale vítanou příležitostí k získání dalších zkušeností. I my jsme si s kolegou Chaloupeckým odnesli poznatek, že cesta, kterou jsme nastoupili je správná a že pokud ještě zintenzivníme trénink a budeme ještě více tlačit na herní disciplínu našich mladých hráčů, může tým výkonnostně výrazně poskočit. Ty rozhodující zápasy nás teprve čekají.“
