Naděje stále žije, mohla však hořet !

Dva velice důležité zápasy čekaly naše kadety U17 v celostátní lize. Případná vítězství mohla rozhořet plamen naděje na 2.místo ve skupině a tím i postup do finálové skupiny opravdu velkým plamenem. V ní by se pravděpodobně setkal náš tým se soupeři jako BK Brandýs, Jižní Supi, NH Ostrava „B“ a BK Žabovřesky. Zvítězit na horké palubovce Levhartů Chomutov a reprezentantů SCM Slavoj Litoměřice však bylo podmíněno nejen kvalitní přípravou na obě utkání, ale rovněž nadstandardními výkony našich hráčů. To druhé se, ke škodě našeho týmu, v Chomutově nedostavilo.

Ve fotbalu se kdysi říkalo (a říká znova😊), že soupeři jedoucí po dálnici k utkání na Spartu, už v Průhonicích prohrávají 3:0 ve svých myslích. A něco podobného bohužel potkalo naše hráče, po šťastném středečním vítězství doma s píseckými Sršni, v sobotu na cestě do Chomutova. Tým, který hýřil optimismem, na Easter Cupu porazil i extraligovou Plzeň, suveréjně prošel kvalifikací, tvrdě makal v přípravě, zejména na soustředění na Špičáku, vkročil na chomutovskou palubovu jako hejno zmoklých slepic. Těžko by se mezi hráči hledal při rozcvičování jediný, z kterého by čišela odhodlanost zdolat vedoucí tým tabulky na jejich hřišti. Technické zápisy o utkání, jsou-li vedeny dobře, mnohé vypovídají. Někdy však stačí i pouhá statistika, ve které zejména množství faulů vypovídá o tom jak agresivní tlak vyvíjela na soupeře obrana. Zde je tedy statistika, kterou normálně uvádíme až na konec:

Kotáb 21- 5/3 – 2,  Kolář 9 (1x3) – 0/0 – 0 !!!, Žák 8 – 5/4 – 2, Zikmund 7 – 2/1 – 2, Kinský7 – 5/3 – 1, Šlof 7 (1x3) – 0/0 – 0 !!!, Mráz 4 – 0/0 – 1 !!!, Veselský 0 – 4/0 !!! – 0 !!!, Melka 0 !!! – 0/0 – 0 !!!. Mach 0 - 0/0 – 0, Kolacki do hry nezasáhl.

Jak je patrné, za celý zápas, když šlo o MOC, nám rozhodčí odpískali pouze 11 faulů. V prvním poločase pouhé 3 !!?? Stalo se přesně to, na co byli hráči na pátečním tréninku speciálně upozorňováni = v naší obraně musí být 5 hladových dobrmanů a ne 5 přežraných pomalých a bojácných pudlíků. Ve 4 min. ze stavu 8:4 pro domácí to trenér znova zopakoval a výsledkem přechodu odpudlíků k dobrmanům bylo naše vítězství v první čtvrtině 23:14. Místo abychom naše vedení udrželi či lépe zvýšili, opět jsme propadli klamu, že už půjde vše samo a že už je vyhráno. A vrátili jsme se do role pudlíků. Výsledkem bylo 9 neproměněných střel ze 12 přímo zpod koše, když první koš jsme zaznamenali až na konci 7.minuty. Jak řekl po našem utkání s Pískem jeden z diváků, který ovšem ví, o čem basketbal je „Někteří hráči, i v tak vypjatém utkání jako bylo to s Pískem, dávají na hřišti ostentativně najevo, jak je hra nebaví. Asi žijí v mylné představě, že mají na víc.“ A pokud proti Písku to byli dva, možná tři, tak ve druhé čtvrtině, kterou jsme prohráli 14:6 a měli více ztracených míčů (8) než dosažených bodů (6), tak jich bylo min. hned 5. A rovněž na začátku II.poločasu (domácí z 28:29 za pět minut na 40:35) jsme na hřišti měli hráče, kteří se víc divili, než hráli. Prpto nudíci se a pospávající hráče vykázal trenér na lavičku a vyslal do hry Kinského z U15 a Veselského. Zejména Kinský pohybem, snahou a bojovností vnesl do naší hry opět víru, že jsme schopni z Chomutova odvézt body.  I po třetím hracím období jsme vedli 45:44.  A patřil nám i nástup do závěrečné čtvrtiny, kdy jsme právě díky Kinskému a Žákovi získali 6bodový náskok. Sice do konce zbývalo ještě 6 dlouhých minut, mnozí však již opět propadli euforii vítězství a soustředili se na vylepšení svých statistik. Ta naše euforie ale byla předčasná a přivedla naše hráče opět do role pudlíků či spíše stojících  či najíždějícím útočníkům uhýbajících obránců a tak Levharti procházeli naší obranou jako pověstný nůž máslem. Vrcholem byly tři trojkové střely Vondráčka během 2 minut, když ten, kdo ho měl v obraně na starosti, se domníval, že k ubránění postačí stát v 2,5 metrovém odstupu a škaredě se na střelce dívat. Zde byl základní kámen vítězství Levhartů. Naděje ještě svitla, když se do brejku dostal Pepa Šlof. Jeho „rychlost“ už ale zdaleka není taková, jaká ještě před nedávnem byla. Obránce ho stačil doběhnout a faulovat. Koš nebyl a po pádu ještě Pepa dostal loktem do čela, což rozhodčí odpískal pouze jako nesportovní faul !!??  S obličejem zalitým krví musel Pepa do nemocnice, kde mu ránu na čele sešili. Na závěrečné 2 minuty ho nahradil Kinský. Byl ze 4 TH úspěšný na 50% (65:61 pro domácí). Je zbytečné řešit, co by bylo, kdyby Pepu nezranili.

BK LEVHARTI CHOMUTOV -  BK KLATOVY   66:63 (14:23, 14:6, 16:16, 22:18)

Trenér Ing.Svojanovský: „Bude to znít ode mě hodně divně, ale za výkon, který většina našich hráčů v Chomutově podala, jsme si ani vítězství nezasloužili. O koho se jedná ukazují jasně statistiky a také údaje z technického zápisu, u kterého je mezi hráči určitou formou hrdinství, nepsat všechno či ho nevyplňovat vůbec. Prostě vzdor za každou cenu i když je to v neprospěch týmu.  Vážím si výkonu Franty Kinského, který se nepřizpůsobil jinak celkové atmosféře v týmu a na rozdíl od ostatních oplýval snahou a bojovností“.

BK SLAVOJ LITOMĚŘICE – BK KLATOVY  44 : 77 (7:22, 14:20, 11:17, 12:18)

Nocleh v Chomutově. Časná ranní cesta jen stroze upravenou silnicí naštěstí. Díky prozíravě zvolené trase nás dovedla včas do Litoměřic již v 8,15. Hrálo se od 9,00.  Trenér, kterého neopustilo zklamání z porážky s Levharty, která pro něj má i osobní pozadí, si pak před rozcvičením vzal slovo a řekl hráčům pěkně od plic a bez servítků takřka vše, co mu leželo v období od poloviny října na srdci. Bylo to o zbytečné snaze na Easter Cupu, zbytečné kvalifikaci o ligu, o celé přípravě i litrech potu na Špičáku i herních možnostech v NRL. Také o životní šanci týmu dosáhnout něčeho, co se v životě již nemusí opakovat a co jsme jako tým promrhali, když jsme dali průchod samolibému puberťáckému přesvědčení o vlastní hráčské dokonalosti.

Pepu Šlofa asi rána do hlavy probudila a díky jemu, který nastoupil i se sešitým čelem, jsme vedli 4:0. Když se pak přidali další bylo na „domácí straně tribuny“, jinak vždy hlasité a občas i s trefnými poznámkami, ticho jako v naší obraně, kterou je náš tým pověstný neboť zavolat „Clona“, „Pomůžu zleva“, „Mám“ apd. je pod úroveň našich hráčů. A to i přesto, že všeobecně platí, že v obraně jsou nejdůležitější hlasivky, v naší obraně je ticho jako v kostele. Snaha domácích o zvrat se nekonala a i druhá čtvrtina skončila naším vítězstvím zejména proto, že jsme v obraně slušně doskakovali (Žák 11 doskoků v obraně) a v útočné fázi uplatnili nacvičenou souhru. Jak náš náskok rostl, některým hráčům se opět začala vkrádat do hry lehkovážnost a nezodpévědnost, což vedlo ke ztrátám nebo zcela zbytečným  faulům. Tak jak by video z některých úseků utkání v Chomutově ukázalo nedostatky v naší hře jak týmu, tak zejména jednotlivců, tak např. úvod 4.čtvrtiny utkání v Litoměřicích by ukázal, jak skvěle dovedeme hrát, pokud se soustředíme na kolektivní obranu a následnou „transition offence“…. 12:0!

Statistika: https://cz.basketball/zapas/421347

Trenér: „Za těžkou práci de facto od listopadu 2022, jsme aktuálně odměněni faktem, že i před posledním letošním utkání ve středu v Písku a posledním dvoukolem, které sehrajeme doma v prvním lednovém víkendu 6 a 7.ledna s Tygry Praha a Sokolem Kbely, stále patříme ke kandidátům na postup do finálové skupiny. To by pro většinu našich hráčů možná bylo životní maximum, které mohou v basketbalu dosáhnout. Bohužel mám někdy pocit, že o tom postupu sní hlavně rodiče a také samozřejmě já a samotným hráčům je to celkem „šuma fuk“ a dojde jim to většině za dva tři roky.“

Tabulka LIGY KADETŮ U17 – skupina A