Nemohoucnost v zakončení stála juniorky v Plzni zápas

V neděli 23.3. zajížděl tým juniorek U19 na palubovku DBaK Plzeň. V předešlém zápase nás tým z Plzně zaskočil dobře organizovanou zónovou obranou s maximální snahou ucpávat vymezené území.

Zaměřili jsme se tedy v tréninkovém procesu na její překonání a nutno dodat, že v mnoha případech se nám to dařilo. Dařilo se nám i na obranné polovině. Mohlo by se tedy zdát, že jsme odehráli dobrý zápas a zvítězili. Bohužel se tak nestalo - totálně jsme totiž selhali v zakončení. Naše úspěšnost "šoupáků" byla tak mizerná, že to snad ani nejde spočítat. Co naplat, že rozebereme obranou soupeře jak lego, když nedáme jasný šoupák. Co naplat, že dobrým přemisťováním a bojovností v obraně sebereme míč a jdeme sami na koš, když opět nedáme. Strašně nás právě tato nemohoucnost srážela i psychicky. Následně, pod tímto tlakem, si pak holky vybíraly 2-3 minutové úseky, kdy se prakticky nedaly kaučovat a hrály naprostý opak toho co jsme si řekli a kupily ztrátu za ztrátou.

Zápas tedy ukázal pozitiva i negativa, ukázal kam směřovat tréninkové úsilí a možná i děvčatům ukázal směr, jak vůbec k tréninkovému procesu přistupovat.

Komentář trenéra: zápas byl doslova jako noc a den. Velmi spokojený jsem byl z určité taktické vyzrálosti, kdy se nám za zhruba 14 dní poměrně povedlo najít recept na zónu soupeře. Vidět jak danou taktikou dokážeme obranu překonat až do blízkosti koše, bylo opravdu něco velmi příjemného. Jenže na druhou stranu vidět, jak holky neproměňují šoupák za šoupákem bylo něčím, velmi, velmi vysilujícím. Na druhou stranu to možná nám vše otevřelo oči a ukázalo jak vůbec přistupovat k tréninku, jak vnímat rady nás trenérů a jak přestat hledat berličky v něčem a někom jiném než sami u sebe. Po zklamání se u mě dostavila obrovská chuť se s tím porvat a budu jen doufat, že to holky mají podobně.