Odveta za „Vánočák“ se nekonala, ale ……
Potřetí a počtvrté v posledních 10 dnech se náš tým chlapců U11 střetl s rivalem z Jiskry Domažlice a i tentokrát uhájili naši nejmladší basketbalisté svoji pozici, když na rozdíl od dvou utkání na vánočním turnaji v Plzni, stálo na jejich straně i domácí prostředí. Trenér týmu Ing.Svojanovský před utkáním upozorňoval, že se hráči Jiskry v poslední době herně výrazně zlepšili a že pro ně bude velkou motivací oplatit našemu týmu porážky z Plzně. Bohužel tým to jaksi nebral na vědomí, ponovoroční tréninky měly docházku jen na 50%, k optimální sestavě chyběli pro nemoc Pavelec a Veselský a soupeř do Klatov dorazil v nedělním popoledni v plné sestavě, tedy i s hráči nar. 2007, kvůli kterým startuje Jiskra Domažlice v KP U11 jen „mimo soutěž“.
V prvním utkání jsme sice, na rozdíl do Vánočáku, nedovolili hostům získat bodový náskok, naše hra však byla hodně o řešení situace 1 na 1 a zde jsme hosty přehrávali. První čtvrtina 18:7. Lze říci, že i druhá čtvrtina vyzněla co do kvality hry i výsledku pro nás (13:6), bohužel jsme zdaleka nedokázali využívat ty činnosti, kterým se tým věnuje na tréninku. Po přestávce úroveň hry naší pětice razantně klesla, snad v domnění, že už se zápas bude jen dohrávat. Stejná pětice, která vyhrála první čtvrtinu o 11 bodů tentokrát svůj minisouboj prohrála 6:7 zejména proto, že hře chybělo kolektivní pojetí. Závěrečnou čtvrtinu jsme sice vyhrál 10:4, ale rozhodně nebyl důvod jásat.
BK Klatovy U11 hoši – BK Jiskra Domažlice U11 hoši (mimo sutěž) 47 : 24 (18:7, 13:6, 6:7, 10:4)
Ve druhém utkání jsme se opět soustředili na dobrou obranu a po 5 minutách jsme vedli 10:5, když se nám dařilo eliminovat výškovou převahu, kterou měli hosté díky kapitánu týmu Pavlu Vondrašovi. V závěrečných dvou minutách jsme „přitáhli šrouby v obraně“ a to vyústilo v 9 bodovou šňůru a výsledek čtvrtiny 19:5. To bylo, jak se později ukázalo, pro výsledek utkání rozhodující. Druhou čtvrtinu naše pětice prohrála 11:14, když se naši hráči utápěli v individuálních akcích snad v domnění, že je utkání již rozhodnuto a tak je třeba si zlepšit své osobní statistiky. Na začátku třetí čtvrtiny navázala pětice, která dostala v první čtvrtině jen 5 bodů, na mátožný výkon spoluhráčů z druhé čtvrtiny. Během 1,5 minuty jsme dostali 5 bodů, tedy stejně, jako za celou první čtvrtinu. Na světelné tabuli svítilo 30:24 a hosté se rázně vrátili do zápasu. Naštěstí se naši hráči stačili vzpamatovat a tak jsme šli do závěrečného hracího období s výsledkem 40:30. Ani tento stav však neznamenal, že je rozhodnuto. Soustředit se ale na hru a plnit to, čemu se tým věnuje prakticky na každém tréninku, bylo nad síly našich hráčů. Ve třech, možná i čtyřech či více případech, jsme nebyli schopni vyhodit míč z autu do 5 vteřin. Předat si míč v driblinku a po změně směru se zbavit obránce a zakončit, tedy činnost, která na trénincích naše hráče již silně nudí a nebaví v přesvědčení, že již ji perfektně ovládají, to byl nadlidský úkol. Nemluvě o tom, že mnozí začali i zapomínat, že osobní obrana znamená, že bráním zcela konkrétního hráče a neběhám tam, kde je právě míč. Všechny tyto naše chyby soupeř po zásluze trestal a nebýt dvou „zázračných košů“, které jsme dosáhli po „odhození míče někam tam, kde je koš“, bůhví, jak by utkání nakonec skončilo.
BK Klatovy U11 hoši – BK Jiskra Domažlice U11 hoši (mimo soutěž) 50 : 42 (19:5,11:14,10:11, 10:12)
Trenér: „Jsem hodně, ale opravdu hodně rozezlen. To, co dnes valná většina hráčů našeho týmu předvedla vrhá hodně špatné světlo na moji práci. V druhém utkání jsme prohráli 3 ze čtvrtin !!?? Připadám si jako učitel češtiny, který v každé hodině žákům 10krát opakuje, že „babička“ není ve vyjmenovaných slovech po „b“ a proto se píše s „i“ a ne s „y“ a pak, po půl roce či ještě po delším čase dá žákům diktát a většina z nich napíše „babyčka“!!?? Jak jinak mám chápat, že hráč ve dvou utkáních 6krát při převzetí míče udělá 6krát kroky? Jak jinak mám chápat, že i když na každém tréninku speciálně zakončujeme rychlý driblink podél postranní čáry obrátkou a dvojtaktem, v zápase to, až na jedinou výjimku která z toho bodově velice těží, to žádný i z těch nejzkušenějších hráčů neudělá i přesto, že to u toho jednoho vidí, jak je to účinné? Mnozí z rodičů pravděpodobně řeknou … vyhrálo se, tak proč se ten trenér tak rozčiluje? Ale ono nejde o výsledek, ten zejména s týmem „mimo soutěž“ nehraje žádnou roli. Jde o to, že pokud bych teď začal přehlížet, že jsme 6krát nevyhodili míč z autu i když tuto činnost nacvičujeme již déle než rok, pak nemám u týmu co dělat. Nemyslím si, že by některý z rodičů mávl rukou nad tím, kdyby 3krát týdně psal se synem diktáty, ve kterých by bylo slovo „babička“ a pak mu syn přinesl školní sešit s diktátem a v něm by nevěřícně koukal na „babyčku“. Jak už jsem někde uvedl, budu muset najít, samozřejmě že s výjimkou Plzně, pro naše U11 soupeře, který jim ukáží, co všechno již hráči nar. 2008 umějí. A to jen proto, že jim stačí říct jen jednou nebo max. dvakrát, že babička se píše s „i“ a ne s „y“ a oni to potom tak i stále píší. Někteří naši hráči si totiž myslí, že už jsou někde hodně vysoko a tedy již není důvod dělat to, co je učí trenér.“
