Osudná minuta kluků U11
Po dívkách U12, které vstoupily do kvalifikace o účast na NF minulý víkend, začala tuto sobotu i kvalifikace chlapců U11 a to turnajem v Domažlicích.
Do ní vstoupilo naše družstvo, ve kterém trenér postrádal Ondřeje Proška (viróza), Štěpána Kmetka (zraněný kotník) a také neomluvené Tomáše Janču a Alexandra Ševčíka, úspěšně v utkání s domácím týmem. Trenér sice dal zejména hráčům „startovací pětky“ najevo svoji nespokojenost s jejich výkonem, který zejména v úvodu utkání postrádal prakticky vše, s čím se měl náš tým na hřišti prezentovat. Většina hráčů na hřišti spíše podřimovala a přinutit se k rychlejšímu pohybu byl pro většinu hráčů problém. U hráčů nar. 2009, 2010 a 2011 je jejich minimum zkušeností jen částečnou omluvou neboť jejich protivníci nebyli starší. A tak po 8 minutách vedli domácí zaslouženě 14:13.
Vše se změnilo po nástupu sestavy pro „sudé čtvrtiny“. 14bodová šňůra otočila vývoj skóre v náš prospěch. Druhou čtvrtinu jsme vyhráli 31:10 a když se, i když zdaleka ne podle představ trenéra, pochlapila ve třetí čtvrtině i startovací pětka (16:12 a k tomu asi 8 jasných neproměněných dvojtaktů a střel zpod koše), bylo otázkou, zda se nedošplháme až ke stovce. Trenér ale dal velkou porci minut všem hráčům a tak stovka nakonec nepadla.
BK JISKRA DOMAŽLICE – BK KLATOVY 45 : 96 (14:13, 10:31, 12:16, 9:36)
Ve druhém utkání jsme se utkali s našimi soupeři z BK Lokomotiva Plzeň, kteří nám, s výjimkou úvodního utkání, dali 7 vítězstvími v řadě jasně najevo, kdo kategorii U11 v kraji v této sezóně vládne. Takto viděl utkání trenér Svojanovský: „Možné obavy našeho soupeře, že do kvalifikace nasadíme hráče, kteří na naší soupisce ze září 2018 figurují, se rozplynuly ještě před utkáním. To proto, že se náš tým drží zásady „kdo s týmem netrénuje, ten s týmem nehraje“. S ohledem na absence jsme byli nuceni ke Kavkovi a Veselskému nasadit do startovací pětky dva hráče U10 (Šnejdar a Kotáb) a také Lukáše Petrovického z U9. Na straně soupeře byla jak výšková převaha, tak převaha zkušeností, která zejména v obraně hraje svoji roli. Naše pětice vědoma si kritiky z prvního utkání však své protivníky zaskočila celkem pohyblivou a slušnou obranou, v útoku se hráči sice obtížně, ale přesto dokázali prosadit a po krásných prvních 8 minutách, za potlesku fanoušků obou táborů, svítil na ukazateli stav 10:8 pro Plzeň. Také prvních 5 minut druhé čtvrtiny přineslo, na kategorii U11, až neskutečně kvalitní, bojovný ale také pohledný basketbal. Dle mého názoru se hrálo to vůbec nejlepší utkání ze všech, ve kterých tyto týmy proti sobě nastoupili. A mohlo se hrát i dál, ku prospěchu basketbalu v obou klubech a nebojím se říci i ku prospěchu těch kluků na hřišti, protože výkony rostou vždy z vyrovnanosti soupeřů, nebýt osudné 6 minuty, kdy utkání prakticky skončilo. V jedné jediné minutě, prakticky během cca 20 vteřin byla jednomu z našich klíčových hráčů Kodyšovi odpískána 2krát nesportovní chyba a Honza musel podle pravidel ze hřiště. Ještě v téže minutě se ve snaze zabránit zakončení postavil do cesty plzeňskému hráči náš kapitán Pepa Šlof, který pak musel opustit hřiště a do utkání již ani ve druhém poločase nezasáhl. Nepřísluší mi se kriticky vyjadřovat k výkonu rozhodčích, který byl dle mého názoru z pohledu na jiná utkání U11 až nadstandardně kvalitní. V případě nesportovních faulů si však myslím, že zde chyběl cit pro hru. Vedu kategorie U11 a U12 již dlouho, myslím ale, že na vyjmenování nesportovních faulů, které jsem v těchto kategoriích zaznamenal, by mi stačily prsty jedné ruky. Nezapomínejme, že jde o kluky 9 – 10 leté !!! V prvním případě se Honza logicky snažil zabránit soupeřově střele z dvojtaktu a ve snaze hrát na míč (znovu zdůrazňuji, že jde o 10letého hráče) došlo k faulu. Nejednalo se o žádné strčení zezadu, ruku v obličeji soupeře nebo podkopnutí zezadu či chycení za ruku. Nejen já, ale i další přítomní hodnotili výrok jako necitlivý. Na druhý faul jsem od střídačky neviděl. Viděl jsem jen faul našeho Radka Pavelce a když bylo pískáno, byl jsem přesvědčen, že ten faul byl odpískán s menším zpožděním. Stejně jako já i většina přítomných rozhodnutí rozhodčího nepochopila.
Pokud jde o Pepu, odběhl ze slabé strany pokrýt únik hráče Lokomotivy o maličko později než měl. Došlo ke srážce kdy soupeřovo koleno zasáhlo citlivá místa Pepy. Pepa s pláčem, v doprovodu mém a trenéra Lokomotivy, odkulhal na lavičku a já stačil jen kolegovi z Plzně sdělit „A je po krásném zápase“. Za oba hráče, kteří v prvním utkání s Domažlicemi zaznamenali 42 bodů z našich 96 a i v prvních 5 minutách souboje s Lokomotivou drželi náš tým ve vedení (ve svém souboji vedli 10:9), jsem byl nucen na hřiště poslat …. Jana Šlofa (roč.2011) a Vítka Svobodu, který se s basketbalem zatím spíše seznamuje. Jestliže do té doby, tedy za 14 minut, nastříleli naši soupeři 19 bodů, tak proti torzu naší sestavy dali ve zbývajících 2 minutách druhé čtvrtiny bodů 11.
Tím bych měl hodnocení asi skončit. Ale bylo by nespravedlivé nevyzdvihnout výkon naší pětice ve třetí čtvrtině, kde se naši hráči znovu přesvědčili, že i s třemi hráči U10 v sestavě, jsou schopni, budou-li dodržovat to, čemu se učí na trénincích, vzdorovat i silným a zdatnějším soupeřům. Vyhráli jsme tuto čtvrtinu 14:9 což je na úrovni malého zázraku. Skóre 32:39.
Naše sestava pro poslední čtvrtinu bez kapitána Šlofa a bez Kodyše, tedy s Melkou, začátečníky Píckou a Svobodou, Pavelcem z U10 a Honzou Šlofem z U8 neměla proti pětce dirigované již velmi zkušeným Davidem Kozlem (22 bodů za zápas), prakticky šanci.
Vím, že mám pověst věčně nespokojeného trenéra. Ano, znám schopnosti a dovednosti jednotlivých hráčů, vím, čeho jsou schopni, na každém tréninku mě ukazují v čem se lepší ale také, kde mají své rezervy. Když pak vidím, co předvádí během utkání na hřišti, pak je ta nespokojenost většinou na místě. Dnes jsem však z Domažlic odjížděl a byl jsem na své kluky nesmírně hrdý. Dnes proti Lokomotivě jich většina, a to i těch hodně mladých a zatím menšího vzrůstu v porovnání se soupeři, dala do hry celé své srdce. A když tomu tak je, tak nezáleží na výsledku a člověk může tu hrdost cítit. Věřím, že to ocení i trenér Lokomotivy. Ne jako jedna trenérka z jiného klubu, která před pár lety kritizovala na webu svého klubu můj tým za to, že „klatovští kluci proti nám hráli, jako by jim šlo o život.“
Pro pořádek:
BK KLATOVY - BK LOKOMOTIVA PLZEŇ 33 : 60 (8:10, 10:20, 14:9, 1:21)
Druhý turnaj kvalifikace U11 o účast na NF 2019 se hraje v sobotu 30.března 2019 v Plzni. Zde se s hráči Lokomotivy střetneme hned v prvním utkání.
Přejme si, aby toto utkání opět přineslo stejně kvalitní a pohledný basketbal plný klukovského soupeření a bojovnosti. Z ní se, ač je to trošku nelogické, rodí dlouholetá přátelství. A proč také ne. Vždyť za dva tři roky bude celá řada hráčů ze všech tří týmů, které se turnajů o postup na NF účastní, součástí regionálního výběru OZČ a bude v jednom společném dresu reprezentovat západočeský basketbal.
Níže několik fotografií.
