SEZÓNA ŽEN ŠITÁ HORKOU JEHLOU

Bohatý a košatý český jazyk disponuje řadou slovních spojení tzv. frází, které sice v způsobí při překladu v hlavách neznalých cizinců pořádný zmatek, pro rodilého Čecha či Moraváka  jsou ale jasná neboť skvěle a stručně vystihují určitou skutečnost. Jednu takovou frázi, která vystihuje dění v týmu žen, jsem použil v titulku článku, který by měl zhodnotit působení našeho týmu žen ve II.lize v sezóně 2016/2017.

Na všech stupních školení trenérů, od profesionální licence "A" třeba na Trenérské škole Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, stejně jako na školení začínajících trenérů licence „C“ organizované Trenérsko-metodickou komisí příslušné oblastní pobočky ČBF, se trenéři učí o významu první etapy přípravného období v průběhu měsíců duben – červen. Tato nedílná součást sezóny je bohužel dospělými složkami v našem klubu standardně ignorována, např. muži odehráli poslední utkání 5.3.2017 a tím pro většinu z nich basketbal přestal existovat až do začátku září, tedy prakticky na 6 měsíců (!!!!), kdy se začnou „intenzivně“ v cyklu 1 – 2 tréninky za 14 dnů, připravovat na novou sezónu. Ale nechme muže mužům a věnujme se ženám. To je sice činnost možná příjemná z jiných úhlů pohledu, ne však z „úhlu basketbalového“. Zde byla situace před rokem, tedy v období, kdy se týmy přihlašují do soutěží, ještě složitější než u mužů, kde byla alespoň částečná jistota, že se tým v září dá opět dohromady. Tedy žádné přípravné období, co bude, to se teprve uvidí.

Ženy v sezóně 2015/2016 odehrály v Oblastním přeboru za účasti 6 týmů celkem 10 utkání z nichž pouze s BaK Plzeň odešly 2krát poraženy a skončily na 2.místě. Při 10 utkáních si mohly dovolit zvládnout sezónu s minimálním počtem hráček. Přesto se výkonný výbor rozhodl, z hlediska dlouhodobých záměrů klubu logicky, velmi riskantně ale z pohledu na minimální chuť a ochotu většiny hráček reprezentovat Klatovy ve vyšší soutěži, přihlásit tým do II.ligy. Vše „šité horkou jehlou“, od kádru až po otázku trenéra týmu, kde záměr výboru, že se podaří u žen sestavit a stmelit  tým stejně, jako se to povedlo o rok dřív u mužů, absolutně zkrachoval. Snaha naplněná optimismem tu sice byla ( viz http://www.basketbal-klatovy.cz/novinky/1755-zeny--vstoupi-do--iiligy-249--s-treninkem--ale-zacnou--uz-1srpna ) ale po prvních utkáních jsem musel konstatovat toto:

„Nejdříve bych chtěl poblahopřát všem našim hráčkám, které se o víkendu poprvé zapsaly do střeleckých statistik II.ligy žen. K utkáním není k napsanému již moc co dodat, jen snad to, že o vítězství v úvodním utkání nás připravila hlavně malá víra v to, že by tým složený z hráček poklidně hrajících poslední 4 sezóny oblastní přebor a velmi mladých hráček, které ještě budou čekat 3 sezóny, než budou „věkově patřit do kategorie žen“ může ve II.lize nějaký ten zápas vyhrát. Jsem přesvědčen, že pokud by taková víra byla a naplnily se i „červnové představy vedení klubu“ zahrnující i start našich mládežnických reprezentantek Ulrichové a Holubové v tomto týmu, a hlavně pokud by tato víra přivedla již v průběhu srpna a září k pravidelným  tréninkům více než jen 3 hráčky z těch starších, odjížděl by Brandýs z Klatov s nepořízenou. Ale na „pokud“ stejně jako na „kdyby“ se nehraje a musíme se smířit také s realitou, která mimo jiné zahrnuje i pro mě zcela nepochopitelné reakce na sice nepříjemné skutečnosti, vzniklé ovšem  vlastní vinou nebo v jiném případě nedostatkem reálného pohledu na svoji týmovou roli.“

Cituji svá slova proto, že vše uvedené pronásledovalo tým žen po celou sezónu. Tedy fakt, že tým prakticky nikdy společně netrénoval, fakt, že některé hráčky měly o svém výkonnosti jiné představy, než jaká byla realita, nemluvě o absenci jediného společného provazu, za který by se táhlo. A to nejen při časově krátké epizodě při startu strakonických "posil". Možná třeba ještě doplnit, že jsem se osobně cítil v průběhu sezóny spíše jako telefonista obvolávající před utkáními hráčky s cílem zajistit jejich účast. Níže uvedená statistická  tabulka ukazuje kolik z celkových 22 utkání jednotlivé hráčky odehrály. Další role pak byly – řidič na cestách k utkáním, vedoucí družstva řešící změny na soupisce a  vyplňující statistiky ČBF a až nakonec člověk snažící se o roli kauče v utkáních (který ovšem podle názoru těch méně minut hrajících nedokázal poznat skrytou jejich kvalitu).  Po celou sezónu, výjimečně jen jednou někdy na začátku září, kdy přišlo na trénink  snad 7 hráček a ty pak odcházely domů a chválily si průběh i obsah tréninkové jednotky, bych se neodvážil nazvat trenérem týmu. Případy, kdy na trénink přišly „v týdnu“  3 hráčky by se daly spočítat na prstech jedné ruky, nejinak tomu bylo v případě tréninků v pátek, kde byl z nízké účasti nešťastný pan Flaisig.  Ano !!!  Většina hráček toto avizovala již před sezónou. Šilo se ale horkou jehlou s vírou, že to nakonec nějak dopadne.

A dopadlo to tak, že jsme po katastrofálních výsledcích nepropadli skepsi, udržovali jsme naději, že se nám znovu povede nějaké utkání, jbylo ako to na Kladně, na které myslím, že všech 6 děvčat, které na Kladno jely, stejně jako já nikdy nezapomeneme. A nakonec jsme  možná i překvapivě v 10 členné skupině skončili s 3 vítězstvími (doma Kladno, Varnsdorf a venku HB Praha) na 8.místě. Rozhodně ne úspěch, ale také žádná ostuda. Jistě to mohlo být lepší, ale bez tréninků a často i v sestavách, které dávaly jen minimum naděje na dobrý výsledek neboť v 6 či 7 hráčkách se z venku body nevozí. Skutečnost, že se potom ještě „musela“ hrát tzv. skupina o udržení jejíž význam ani více než 2 měsíce po jejím skončení nechápu, jen podtrhla to, co se všeobecně v basketbalových kuloárech říká. Český basketbal pokračuje v pádu, který je stále strmější a strmější. Ostatně ME žen to ukázalo jasně a nenechme se plést vítězstvím nad Španělskem, které nechalo prakticky sedět hlavní opory a i zbytek týmu vzal utkání, ve kterém o nic nešlo, jako dobrý trénink.

STATISTIKA

Nechci a ani nebudu hodnotil jednotlivé hráčky. Musel bych se totiž pozastavil třeba i u naší „spolupráce“ s klubem ze Strakonic a porovnat přínos našich hráček pro Strakonice (Holubová, Petrušková, Křiváčková, Poláčková)  a „přínos strakonických posil“ (Šípová, Špánová, Schallerová) pro naši hru ve II.lize.

Jsem však přesvědčen, že i přes všechna negativa, z nichž většinu ani raději neuvádím, neboť „horká jehla“ většinou nědělá kvalitní stehy, přinesla účast týmu žen v lize jedno pozitivum. A to je získání cenných zápasových zkušeností pro některé hráčky týmu Kadetek U17. Jak je z tabulky patrné, do střeleckých statistik se zapsalo všech 7  kadetek, které za ženy, některé více, některé méně,  ve II.lize startovaly. Lucie Poláčková, i v nadcházející sezóně stále ještě kadetka, dokonce figuruje mezi všemi 22 ženami na 1.místě v průměru bodů dosažených za 1 utkání.

Pro mě osobně byla roční spoluúčast na startu žen BK Klatovy další cennou zkušeností a jen jsem si osobně potvrdil, že moje trenérská filosofie je  přesným protipólem toho, na co jsou klatovské ženy již delší čas zvyklé. Všem ženám beze zbytku bych i tak chtěl za naši sezónní spolupráci poděkovat. Mnohým bych rád i něco vzkázal, bude však lepší, když jim můj vzkaz přinese časem sám jejich život. Ten většinou není to co chceme, ale pouze to, co máme. Nechci s poděkováním zapomenout ani na spolupracovníky v roli asistentů, tedy Ing.Křiváčka (občas řidič a kauč) a Radka Flaisiga, jehož snaha o vedení pátečních tréninků u žen nenašla pochopení.