Sláva vítězům, ale čest a velký respekt poraženým !
V sezóně minulé, tedy 2018/2019, na naše týmy U11 a U12 zbyla v krajském resp. oblastním přeboru „jen“ druhá místa, když ta první bezpečně obsadily týmy BK Lokomotiva Plzeň vedené trenérem Markem Kozlem. A nutno dodat, že zaslouženě a zejména tým U11 (roč. chlapců 2008) dokázal obstát i v konkurenci týmů na Národním finále a přivézt do Plzně po dlouhých letech stříbrné medaile.
V této sezóně bylo již od prvních utkání jasné, že v kategorii U11 bude tým BK Klatovy jen těžko hledat soupeře. Tak se také stalo a nemá význam vše znovu opakovat. Pro ty, kteří se k informacím nedostali, doporučujeme navštívit: http://www.basketbal-klatovy.cz/novinky/2793-korunovace-nejmladsich-minizaku--u11
V kategorii U12 bylo také vše zdánlivě jasné. O titul si to rozdají z NF stříbrem ověnčená Plzeň s naším celkem. Po prvních dvou vzájemných utkáních na podzim v Klatovech, kde první vyhrál náš celek o 3 body a druhý zápas pak Plzeň také o 3 body, měla papírově blíže k mistrovskému titulu Plzeň díky výhodě domácí palubovky v posledním dvoukole oblastního přeboru. V polovině ledna se však stalo něco, co jen dokumentuje snahu obou klubů dát minižákovské kategorii maximum možností k sehrání kvalitních utkání s výkonnostně vyspělými soupeři „mimo Plzeňský kraj“. 18.ledna odjely oba týmy, jak Plzeň, tak i Klatovy, na přípravný turnaj do Pardubic, kde se střetly ještě se Spartou a domácím týmem. Náš tým měl ten víkend volno, Plzeň ale hrála utkání v Rokycanech a vyslala tam tým, ve kterém chyběla většina opor. Rokycany se vypnuly k velkému výkonu a Lokomotiva se vrátila domů se dvěma porážkami. Stále však Lokomotivě stačilo v posledních 2 utkáních zvítězit a při shodě bodů by pro ně hrála pozitivně bilance vzájemných utkání. Našemu týmu to však otevřelo šanci vyhrát jen jediné z těchto dvou utkání a titul šampiónů by putoval do Klatov. A protože přátelství a dobré vztahy, které se mezi oběma týmy vytvořily v posledních dvou sezónách jsou víc, než cokoli jiného, nebylo překvapením, když na žádost Plzně o předehrání obou utkání již v pátek 22.2. z důvodu začínajících jarních prázdnin v Plzni, náš klub reagoval vstřícně a umožnil tak mnohým plzeňským hráčům odjet s rodiči na hory již v sobotu ráno.
Jak se však říká, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. V pátek v poledne se náš trenér dozvěděl, že nemůže na zápasy v Plzni počítat se Štěpánem Kmetkem, který si na ranním školním tělocviku „naštípnul“ malíček. Ale ani Lokotka nezůstala bez újmy, opakované nachlazení vyřadilo ze hry kapitána Davida Kozla a na ranním pátečním tělocviku se zranil další klíčový hráč domácím Michal Klička zvaný „Klíčos“. Tyto skutečnosti rázem srovnaly síly a tak náš tým vycítil šanci.
Jak se tým srovná s absencí klíčových hráčů je mnohdy složité u profesionálů, stejně jak zareaguje soupeř, kterému se tím zvýší naděje na úspěch. A co teprve u 11letých kluků.
Trenér Svojanovský: „Upozorňoval jsem své hráče před utkáním, že podobné absence obvykle semknou tým a mnozí hráči jsou pak schopni podat až neskutečné výkony. Myslím ale, že zvýšená šance z titulu absence dvou tahounů, vnesla do našeho týmu spíše zmatek a nervozitu“.
Vše, čemu se tým v posledním měsíci na tréninku pečlivě věnoval bylo rázem zapomenuto. Náš útočný projev byl lehoučce čitelný, kluci ztráceli míče v situacích, které běžně řeší s lehkostí, byli jsme pomalí, na jedné straně bojácní, na druhé pak hloupě odvážní. Obrana jakoby neexistovala, kluky nevyburcovaly ani výkřiky rodičů jak třeba „Tak už konečně začněte bránit !!!“ a podobně. První čtvrtina 10:10. Druhá čtvrtina a proti nám dva vysocí hráči, kterým ani náš nejvyšší hráč nesahá ani po ramena. Přesto jsme doufali, že právě ve druhé čtvrtině domácí Lokotku přehrajeme. Ta však zatáhla svoji obranu do těsné blízkosti vymezeného území a když už se nám podařilo přejít přes prvního obránce, končil nájezd pod koš obranou často až tří hráčů domácích, nezřídka i blokem. Bylo znát, že jak v první pětce máme 2 hráče U11, tak ve druhé rovněž. Zkušenosti ničím nenahradíš i když je nutné zdůraznit, že právě Radek Pavelec z U11 byl v obou utkáních naším jediným hráčem, který dokázal splnit vše, co se od něj chtělo. Druhou čtvrtinu jsme vyhráli 17:14. Že není nic rozhodnuto jsme se přesvědčili záhy. Lokomotiva chytře využila faktu, že jsme bránili těsnou osobní obranou a roztáhla hru na celou šířku hřiště. Do takto roztažené obrany pak domácí vnikali jednoduchým nájezdem, který mnozí z našich hráčů, včetně těch rádoby nejzkušenějších, nedokázali zastavovat. Domácí vyhráli 18:13 a do závěrečné 8minutovky si nesli 2bodové vedení 42:40. Zle nedobře nám bylo, když mezi 4 a 6.minutou domácí stále mírně vedli a naše tři dvojtakty, které jsme již již viděli v koši, skončily faulem a z trestných hodů jsme byli úspěšní jen z poloviny. Platili jsme prostě daň za mnohdy špatný a nekoncentrovaný přístup k tréninku právě trestných hodů, ale nejen jich. Dvě minuty před koncem jsme konečně hned 2krát zakončili úspěšně dvojtaktem, který směřoval ke koši a ne bojácně někam od koše. Rázem se vedení překulilo na naši stranu 50:47 !!! Ale …. domácí hráč, který v utkání zatím nebodoval a měl spíše úkol vázat obránce co nejdál od koše a v obraně do úmoru bránit, našel odvahu k vystřelení dlouhé dvojky z uctihodné vzdálenosti od našeho koše a ……… míč našel pro Lokomotivu ten správný cíl …. Vedli jsme již jen 50:49 a začala poslední minuta základního času. Z protiútoku, zastaveného opět faulem, trefil Filip Šnejdar z U11 jeden trestný hod … 51:49. Po oddechovém čase domácích se sice domácí dostali k zakončení, střela však minula náš koš a následně faulovaný Pepa Šlof zvýšil jedním úspěšným trestným hodem na nadějných 52:49. Další oddechový čas domácích. A naštěstí další úbráněný útok z naší strany. Paní Štěstěna se postavila konečně na naši stranu. Také jsme oddechovým časem posunuli hru na útočnou polovinu. Kluci naštěstí nezazmatkovali, zahráli to, co jim bylo nakresleno a i když těch 5,2 vteřiny bylo nekonečných, závěrečný klakson uvolnil ventil obrovské radosti. K titulu krajských přeborníků U11 jsme přidali v této sezóně i titul oblastních přeborníků v kat. U12!!!
BK LOLOMOTIVA PLZEŇ – BK KLATOVY 49 : 52 (10:10, 14:17, 18:13, 7:12)
Druhé utkání mělo být teoreticky i prakticky zbytečné. Dalo by se říci, že již nebylo „o co hrát“. Ne však mezi těmito soupeři !!! To by jste museli chlapce v bílo-modrých dresech (Plzeň) a našich oboustranných červených/bílých dresech znát. Poslali jsme proti první pětce domácí naši pětici vedenou kapitánem Šlofem, a to jak ze studijních, tak i taktických důvodů. Bohužel nám naši hráči připravili nepříjemné překvapení v podobě prohry 9:12. Druhá čtvrtina a souboj pětice vedené Jardou Melkou se dvěma vysokými podkošovými Plzeňáky jsme zvládli lépe my 11:8 a tak poločas byl nerozhodný 20:20.
Ve třetí čtvrtině se přece jen hráči občas rozpomenuli na to, co jim donekonečna bylo připomínáno na trénincích, svůj part vyhráli 21:10 a pro závěrečnou čtvrtinu vytvořili poměrně slušný bodový polštář. Když pak 3 minuty před závěrečným hvizdem činilo naše vedení 15 bodů (54:39), zdálo se být i toto utkání rozhodnuto. Někteří z našich hráčů se nechali ukolébat a zejména obrana pro ně opět přestala existovat. Nápor Lokomotivy byl drtivý, vycházel však z nekoncentrovanosti a nerespektování taktických pokynů ze strany našeho týmu. Na obou stranách se však „mlelo z posledních zbytků sil“ a tak i ve druhém utkání jsme nakonec zvítězili.
BK LOLOMOTIVA PLZEŇ – BK KLATOVY 48 : 56 (12:9. 8:11, 10:21,18:15)
Přešťastný trenér Svojanovský: „Už jako kluk jsem šel do každého utkání, ve fotbale, v hokeji, ve stolním tenisu, v tenisu nebo volejbalu či basketbalu s touhou a cílem vyhrát, S porážkami jsem se smiřoval těžce a vždy jsem v nich hledal motivaci k tomu, abych zapracoval na eliminaci chyb, které je způsobily. Naučilo mě to jít důsledně i za svými cíli v osobní a pracovní rovině. Dnes je to stejné a bude to tak i dál, až do posledních dnů. A rád jsem to učil, učím a učit budu všechny, se kterými jsem pracoval, pracuji či budu pracovat. Nikdo neprohrává rád, zejména ne kluci od 10 do 90 let.
Ano, naše oslabení nepostihlo náš tým tak, jako absence, které měl kolega Kozel. Proto musím složit poklonu jemu, druhému trenéru Š.Partynglovi a všem hráčům Lokotky za skutečně heroický výkon, který řada z nich podala. Nám se nedařilo. Sám nevím, čím to bylo. Zda nervozitou z možného úspěchu, zda pro mě nevysvětlitelným respektem ze soupeře či naopak představou, že nám vítězství jen tak bez vetší námahy spadne do klína.
Mnozí si asi řeknou, no co je na tom? Jen porazili Plzeň. Ale je nutné si uvědomit, že "ta Plzeň", tento tým, vyhrával před rokem na NF v Ostravě svá utkání rozdílem 20 – 30 bodů a až ve finále ho o pár bodíků přehrál domácí tým NH.
Můj vrstevník, hokejový trenér Ivan Hlinka, prohlásil před finálovým utkáním s Rusy na OH v Naganu v roce 1998, že ruský tým jsme schopni porazit, ne ale porážet. Tak proč by to nemohlo vyjít právě ve finále. A ono to vyšlo. Říkal jsem to klukům v týdnu na tréninku. A ono to vyšlo! A ač byly okolnosti jaké byly, čekají náš tým U12 zlaté medaile oblastních šampiónů a všichni z těch 19 hráčů, kteří během sezóny zasáhli v dresu U12 do hry je dostanou. Historie se na okolnosti neptá.
Za 14 dnů startuje kvalifikace o postup na NF U12, které bude ve Žďáru n.S. Doufám, že se kluci neuspokojí titulem, ale že v kvalifikaci podají výrazně lepší výkon a o svou šanci se utkat s jinými týmy z ČR se s Plzní poperou. Úmyslně nepíši „utkat se s nejlepšími týmy“ . Jako na každém NF se v elitní 12 objeví, díky koeficientům, které již dávno ztratily své opodstatnění i smysl, týmy skutečně skvělé a také ty „do počtu“. Snažili jsme se sice o získání pořadatelství, které by znamenalo účast 2 týmů z Oblasti západních Čech a i když jsem přesvědčen, že naše nabídka neměla chybu, pojede vítěz kvalifikace do Žďáru a jsem si osobně jistý, že tam bude bojovat o medaile. Možná to bude znít nadneseně, ale věřím, že to budeme my. Rád bych to stejně silně přál i Plzni, ale nemá to logiku.“
Níže najdete fotografie z pátečních utkání. Obě utkání byla natočena i na video. To však bude dáno k dispozici jen pro tréninkové účely a klukům na památku na jejich první (pro část kluků z U11 i U10 druhý) titul.
