Svíci naděje na extraligovou nadstavbu sfoukli Sršni.
Psát o vítězstvích, zejména o těch, které končí smažením stovkových řízečků, je spíše zábava než povinnost vůči PR našeho klubu. Proto se mi minimálně 95% článků o utkáních týmů, které jsem za těch 9 let v Klatovech trénoval a trénuji psalo a píše snadno. Ani články o tom, že jsme odešli poraženi úřadujícími mistry ČR nebo reprezentanty basketbalových klubů, které díky svému statusu Sportovního centra mládeže postupně do svých týmů stahují ty nejlepší hráče z širokého okolí, se nepíší nijak těžce. Jsou však i porážky, které přicházejí nečekaně, porážky v utkáních, kdy namísto vítězného pokřiku uprostřed hřiště odchází váš tým do šatny se svěšenými hlavami. Mnozí to řeší tím, že píší pouze o vítězstvích a na informace o prohrách jim „najednou nevyjde čas“. Nechci mezi takové patřit, žiji již dost dlouho, abych věděl, že život není pouze množina radostí, ale obsahuje i prvky, kdy „svět neběží tak, jak si přejeme“. Můj dnešní report z ligového víkendu U15 přichází se zpožděním, neboť jsem se musel, zatím ale jen částečně, zbavit toho obrovského hořkého zklamání, které mě zahltilo po závěrečném klaksonu, který ukončil nedělní utkání s Pískem.
Po 6 minutách excelentního výkonu studená plzeňská sprcha
Osud chtěl, aby se sobotní derby stalo soubojem o „místo na Slunci“. Vítěz může slavit, poraženému zbývá naděje, že bude nejlepším týmem na 4.místě z pěti skupin a kvalifikuje se rovněž do extraligové nadstavby.
Hosté přijeli s nožem na krku, porážka na jejich palubovce, kterou jsme jim uštědřili v první říjnové neděli s nimi hodně zatřásla a tak posílení už tak silného kádru na sebe nedalo dlouho čekat. O to větší pak byl pro Plzeň šok, kdy po 6ti odehraných minutách svítil na ukazateli skóre stav 11: 0 !!! Ano, náš tým začal, podobně jako v Plzni, velice disciplinovaně a hráči se koncentrovaně snažili naplnit vše, co si náš tým pro toto derby stanovil. Po odechovém čase Lokomotivy zvýšili její hráči obrannou agresivitu a ve větším počtu se drali k útočným doskokům. Přesto jsme první čtvrtinu vyhráli 18:11.
Ještě 2 minuty na začátku druhé desetiminutovky zůstával stejný stav hlavně proto, že jsme nevyužili možnosti ho navýšit – naše 4 trestné hody s nulovou úspěšností. Lokomotiva vycítila šanci a v 5 minutě bylo vyrovnáno 18 : 18. A naše reakce – další 4 neproměněné trestné hody !!?? Bohužel důsledek přístupu hráčů k tréninku střelby. A když se soupeř ujal vedení padla na náš tým deka. To, co nám vyneslo úspěch v první čtvrtině bylo najednou zapomenuto. Za celou druhou čtvrtinu jsme nedali jediný koš ze hry ! To hlavně proto, že „zlomit vývoj utkání zpět v náš prospěch“ chtěli někteří hráči svými individuálními akcemi, které neměly proti kompaktní obraně Plzně šanci. Zejména, když ostatní naši hráči „jen ve stoje přihlíželi“.
Druhý poločas už byl, víceméně, exhibicí hostujícího týmu, který si odvezl zaslouženě postupové vítězství. Plzni tímto k postupu blahopřejeme.
BK KLATOVY – BK LOKOMOTIVA PLZEŇ 48 : 90 (18:11, 4:21, 6:28, 20:30)
Nedělní trest za laxnost a předčasné uspokojení
Hned po nedělním utkání jsem slyšel názor, že kdyby hrál Honza Kodyš, tak bychom vyhráli. Náš kapitán utržil v utkání s Plzní „koňara“ a jeho start v neděli byl vyloučen. Na „kdyby“ se ale nehraje. Měl ho proto nahradit Jarda Melka. Ten však strávil poslední dva týdny doma v posteli, když před tím měl začátkem listopadu další zdravotní problémy a musel vynechat tréninky. To mu na výkonu jistě nepřidalo a tréninkový výpadek byl víc než znát. Snaha ho nahradit Frantou Kinským, druhým tahounem z týmu U14 se nakonec ukázala nepříliš efektivní. Franta, ale i ostatní naši hráči nejsou totiž zvyklí na těsnou agresivní obranu, jako předvádí Sršni z Písku. Vždy záleží, co vše jim budou rozhodčí tolerovat. A v neděli jim tolerovali opravdu hodně. Dokázat se vyrovnat s takovou obranou je otázka tréninku. Pokud však „ochota“ hráčů ve věku, kdy „všechno ví, všude byli a od všeho mají dvoje klíče“, je na minimální úrovni a hráči většinou jen spíše ze zvyku „chodí na tréninky“ ale nechodí „skutečně trénovat“, pak je zaděláno na to, že dříve nebo později přijde trest. A souboje s týmy jako jsou ty ze chvostu tabulky jen znásobí nezdravé sebevědomí.
Ale i já nesu svůj podíl viny na nedělní porážce, která nás definitivně připravila o šanci postupu do extraligové nadstavby. Až příliš jsem si připustil myšlenku, že se ti „moji kluci“ odlišují od svých vrstevníků a že po loňské sezóně, kdy tento tým rovněž sahal po postupu, o který ho připravily lži, podrazy a intriky, letos společně uděláme pro naplnění tohoto cíle maximum i přesto, že „skupina smrti“ s úřadujícími mistry ČR, účastníkem osmičlenného turnaje MČR, Spartou a Pískem moc nadějí nedávala. Ano, byl jsem málo důsledný i když jsem sice musel na tréninku často zvyšovat hlas. Ale když člověk vidí obličeje hráčů, kterým je vysvětlováno, co dělají špatně, pochopí, že jeho snaha je marná a že ani dalších 10 trenérů, kteří hráčům budou říkat totéž, nic nezmění na tom, že oni jsou přesvědčeni, že oni to dělají správně, neboť mají „bohaté zkušenosti a řadu úspěchů“. A vlastně vše, od driblinku, přihrávek, dvojtaktů a herní taktiky se naučili pod mým vedením a díky odhodlání a zaujetí pro basketbal v „předpubertálním období“ jsou tam, kde jsou a to včetně těch úspěchů, jim jaksi nedochází. V tom mají trenéři v klubech pod Sportovními centry mládeže výhodu proti provinčním klubům. Ti mohou bez problémů vyřadit „neochotné hráče“ z kádru a nahradit je „ochotnými“.
Co napsat k utkání? Snad jen to, že i když bylo před utkáním řečeno, že soupeř bude kousat a má skvělou střelbu ze střední i trojkové vzdálenosti, že brání agresivně na samé hranici pravidel, že nemá co ztratit ale může jen získat, asi nebrali naši hráči vážně. Vedení 4:0 je utvrdilo v tom, že se nemůže nic stát. Vždyť v Písku jsme loni vyhráli 100:36, letos na podzim pak po prodloužení 74:68. Vedli jsme po trojce Šlofa 20:12 ale namísto udržení vedení či jeho zvýšení, jsme prohráli poslední minutu 0:7 a dostali Sršně znovu do hry. A nepoučeni nepříznivým vývojem utkání, který jsme horko těžko otočili až na začátku poslední čtvrtiny, kdy jsme 4 minuty před koncem vedli 70:60, jsme si mysleli, že už je rozhodnuto neboť soupeř dal za těch 6 minut jediný koš. mnozí začali myslet na své statistiky, mnozí neproměnili 100% šance, někteří namísto delší rozehrávky nesmyslně stříleli i přes bránícího obránce za 3. V posledních 4 minutách 7 trojek s 0% úspěšností a to 10 – 15 vteřin před limitem na střelbu. A hlavně jsme měli na kontě jen jediný faul, což ukazuje na to, že jsme i přestali důsledně bránit. Namísto využití 3 bonusových faulů na co jsem kladl důraz při oddechovém čase, jsme kapitána hostů s č.17 nechali procházet naší obranou a faulovali ho až když svoji akci úspěšně zakončil. Zkrátka, poslední 4 minuty jsme ostudně prohráli 2:14 a sami si tak vzali šanci na postup. Odborníci sice mohou oponovat, že by nám stačilo vyhrát v posledních utkáních na Spartě a na Sokole Pražském, kdo však viděl první čtvrtiny našich domácích utkání s těmito soupeři, tak mu vše musí být jasné.
BK KLATOVY – SOKOL SRŠNI PÍSEK 72 : 74 (20:22, 22:25, 18:11, 12:16)
Níže pod článkem najdete fotodokumentaci z obou utkání. Tentokrát je tam i poměrně dost záběrů, které ukazují na rozdílnost zápasové reality od na tréninku procvičovaných řešení. Asi by bylo odvážné si myslet, že si ty fotografie prostudují hráči a přiznají si, kde kdo z nich udělal chybu.
Přesto COME TOGETHER !
