ZA NÁRODNÍM FINÁLE – OHLÉDNUTÍ č.4 POSLEDNÍ
Sobotní večer, když už bylo rozhodnuto, o jaké umístění budou jednotliví účastníci Národního finále hrát, zaplnili pořadatelé, jak to na NF tradičně bývá, dovednostními soutěžemi. Bohužel některé týmy skončily svá utkání až po šesté hodině večerní a po pěším přesunu do jídelny na večeři narazily na dlouhou frontu. To mělo za následek, že několik týmů dorazilo na večerní program už po jeho začátku a to dosti negativně ovlivnilo střeleckou soutěž, do které řada hráčů nastupovala v podstatě bez rozcvičení „přímo z šatny“. K „postiženým týmům“ jsme patřili i my a z očekávaného útoku naší dvojice Baselides – Hájek na čelní umístění ve střelecké soutěži tak sešlo. A neuspěla ani naše druhá dvojice Šnor – Kraml sestavená narychlo, neboť původně nominovaný Franěk neměl věci.
Z první „střelecké soutěže“ tedy vládl všeobecně mezi účastníky rozpačitý dojem, je faktem, že časový program byl dán, jak se ale později ukázalo, zase tolik se spěchat nemuselo. Následovala „prestižní driblinková štafeta“ 5 členných týmů. To již byly všechny týmy na místě a účastníci měli i čas se alespoň trošku rozcvičit. A naše pětice ve složení Majer-Hrach-Frančík-Škoch-Pytelka časem 1:24:70 byla o více než 3 sekundy lepší než druhý tým z Mělníku.
Následovala poslední soutěž ve střelbě trestných hodů, do které vyslaly týmy po 2 hráčích. Již v prvním kole opustil 24 členný peleton soutěžících Filip Čiko, který měl tu smůlu, že šel za pozdějším vítězem. Naopak štěstí se usmívalo na Honzu Bezděka. Stačil mu jeden úspěšný pokus a dostal se až mezi poslední třetinu účastníků a skončil na 8.místě.
A když už si všichni mysleli, že se „jde na hokej“, šokovali pořadatelé „druhým kolem“ driblinkové štafety. Nikdo nevěděl proč ještě druhé kolo, nikdo nevěděl, proč má 5 účastníků. Naši kluci se ale nenechali rozhodit. Sice nepochopitelně s nejlepším časem z prvního kola šli jako třetí, svůj výkon však ještě zlepšili a časem 1:23:40 se stali suverénními vítězi této prestižní štafety.
Velké finále
O faktu, že BK Pardubice prakticky reprezentoval výběr nejlepších hráčů ze 7 různých klubů sestavený k ultimu přestupních termínů k 28.2.2015 jsem již psal. Jeho výkon se po úvodní prohře právě s naším týmem postupně zlepšoval i když ve čtvrtfinále byl 3,5 sekundy od vyřazení a jen takticky nezvládnutý závěr utkání ze strany Jižních Supů a neodpískaný evidentní faul na hráče Supů při střelbě těsně před klaksonem, udržel Pardubice v hře o medaile. V semifinále si pak Pardubice poradily s Opavou 78:61. Věděli jsme, že nás čeká soupeř, který poučen z porážky ve skupině již tentokrát naše hráče nepodcení , tým který se jistě bude rvát o obhajobu loňského vítězství.
BK KLATOVY - BK PARDUBICE 62 : 81 (23:15, 22:9, 19:18, 17:20)
Úvod utkání byl soubojem Michaela Hejzlara, talentovaného basketbalisty z Hradce Králové, a našeho Jakuba Frančíka. Oba byli jedinými střelci svých týmů v prvních 3 minutách. Soupeř na nás vyrukoval s celoplošnou agresivní pressingovou obranou. Na ni jsme se ale připravili a dostávali jsme se sice s drobnými problémy, přesto však na soupeřovu polovinu. V 5. min svítil na tabuli stav 9:7 pro Pardubice, což nám hrálo do karet. Možná právě skutečnost, že se nám daří plnit, na čem jsme se domluvili, vedlo ke snížení koncentrace, zejména v obranném doskakování. Soupeř několikrát pouze nahodil míč na náš koš. K odraženému míči se dostal vysokánský Jakub Provazník jehož natažené ruce čněly půl metru nad rukama našich obránců a napoprvé, napodruhé či někdy i napotřetí dostal míč do našeho koše. Jeho 11 bodů v rozmezí 4 až 8 minuty znamenalo zvýšení pardubického vedení. Faktem ale je, že jsme dali soupeři i několik míčů našimi zcela zbytečnými ztrátami a špatnými přihrávkami. Příchod Heřmana a Kramla za Klozara a Fraňka přibrzdil Pardubické, v poslední minutě jsme se 6 body pokusili „zažehnout naději“.
Věřili jsme, že druhá čtvrtina, kdy soupeř nebude mít tak výraznou výškovou převahu, bude patřit nám. Opak byl ale pravdou. Agresivní obrana soupeře jdoucí často až za samou hranici pravidel (držení za dres, dvě ruce na hráči, zdvojování nerespektující tzv. válec atd.) zcela zdecimovala naši hru. Ta zcela ztratila to, co nás provázelo NF a přivedlo až do finále. Kluci hledali chyby v rozhodčích, nepomohly ani oddechové časy ve 2. a 5. minutě. Naši hru provázel chaos a výsledkem byla prohra 22:9 a poločasový stav 24:45. Jak pak zaznělo i z úst trenérů zúčastněných týmů „Pardubice vás, když zjistily, že to rozhodčí pouští, zbily“. Netřeba komentovat slzičky v poločasové šatně. Sen o zlatu dostal povážlivou trhlinu. I proto jsme si řekli, že musíme ve druhé půli ukázat zaplněným tribunám, že jsme nejlepší, ryze klubový tým kluků z jednoho malého města, v celé ČR. Šli jsme do druhé půle s tím, že to je nový zápas na 2x8 minut, ve kterém musíme dosáhnout co nejlepší výsledek tím, že budeme na hřišti hrát tak, jak obranu i útok trénujeme.
A je třeba napsat, že se nám to podařilo! 3. čtvrtinu jsme sice ještě prohráli, ale jen o 1 bod a to 18:19. Na obřího Provazníka (15 bodů z 19 pardubických) jsme obranu, s ohledem na výšku našich hráčů, nenašli. Naše obrana i díky pohyblivějším hráčům Heřmanovi a Kramlovi byla údernější, přestali jsme tolik kazit přihrávky a eliminovali počet ztrát. Povzbuzeni výkonem svých spoluhráčů šla do závěrečné čtvrtiny i druhá pětice hráčů a i ta dokázala, na rozdíl od druhé čtvrtiny, držet se soupeřem vyrovnaný stav. V závěru, kdy již soupeřům začaly viditelně docházet síly, což se s ohledem na nasazení každého hráče nebylo co divit, jsme dokonce soupeře přehráli i při nasazení náhradníků. Čtvrtinu jsme vyhráli 20:17 a celý druhý poločas tedy 38:36.
I přes porážku burácela „klatovská tribuna“ a děkovala hráčům, kteří pro Klatovy vybojovali nečekaný, ale zcela zasloužený úspěch. Jména hráčů převažujícího ročníku 2003 a 3 mladší: Adam, Baselides, Majer, Frančík, Kraml, Franěk, Heřman, Šnor, Klozar, Škoch, Bezděk, Hrach, Čiko, Hájek, Pytelka a Hajdúk budou v kronice BK Klatovy zapsána stříbrným písmem stejně jako jména hráčů generace ročníku 1993 a mladší, která v sezóně 2006/2007 vybojovala stříbrné medaile na Mistrovství ČR mladších žáků.
Statistika: Frančík 22 – 9/6 – 0, Čiko 12 – 0/0 – 2, Hájek 9 – 4/3 – 2, Baselides 7 – 4/3 – 3, Pytelka 6 – 4/1 – 4, Heřman 4 – 0/0 – 0, Hrach 2 – 0/0 – 3, Majer 0 – 0/0 – 3, Škoch 0 – 0/0 – 1, Franěk 0 – 0/0 – 1, Kraml 0 – 2/0 – 1, Šnor 0 – 0/0 – 0, Klozar 0 – 0/0 – 0, Hajdúk 0 – 0/0 – 0, Bezděk 0 – 0/0 – 0.
Oslavy a závěr
Kdo někdy sportoval a dosáhl úspěchu rovnajícího se třeba stříbrné medaili na Mistrovství ČR ví velice dobře, že prvním pocitem po skončení utkání či soutěže je zklamání z toho, že se nepodařilo dosáhnout mety nejvyšší. Jistě, je to zcela běžný projev lidské psychiky, dětskou nevyjímaje. Čas ale v takových případech pracuje rychle, zklamání během jednoho dvou dnů vyprchá a člověk se těší z toho, co skutečně dosáhl. Někdy, zejména u soutěží mládeže, je to i lepší, ten chybějící krůček k absolutnímu úspěchu bývá výbornou motivací, absolutní úspěch vede občas ke „spaní na vavřínech“. Příkladů lze v obou případech uvést bezpočet.
Nebylo tedy překvapující, že nebýt šťastných rodičů, kteří přišli klukům poděkovat za to, co jak na Národním finále, tak i během celé sezóny 2014/2015 předváděli, nebylo v pozápasové šatně zase tak veselo. Rodiče ale neskrývali radost nad skokem, který chlapci ve zvládání individuálních basketbalových činností i v kolektivním pojetí hry svou pílí v posledním roce udělali. A bylo to oprávněné, teklo i dětské šampaňské, volalo se do Německa trenéru Sýkorovi s poděkováním, co pro tento tým v jeho začátcích udělal. Po třech náročných dnech však byli všichni unaveni a tak se bez výjimky spěchalo do aut a hurá domů do Klatov.
Tým chlapců U12 ukázal, že i ve skromných podmínkách, možná spolu s Holicemi nejmenšího města z účastníků NF, se dá dosáhnout výsledek, který mohou týmy z podstatně větších měst a s lepšími podmínkami jen závidět. Přitom recept na takový výsledek je až neskutečně jednoduchý a notoricky známý. Nic se totiž nerodí v pohodlí, bez propocených triček, bez 158krát opakovaného zdokonalování základních basketbalových dovedností, bez běhání napříč hřiště a jeho opakování, když „jeden selže“, od těžkých medicinbalů, přes plastové překážky, koordinační žebřík i odrážecí blok. To vše se muselo překousnout, někdy třeba i se slzičkami v očích. Tak to je ve sportu, ale i v životě! A ti, kteří to zvládnou, dostane se jim sladké odměny.
Dnes celá basketbalová ČR ví, že Klatovy nejsou jen městem, kde agilní basketbalový klub pořádá fantastické akce mezinárodního a republikového rozsahu, ale že u chlapců v kategorii roč.2003 patří k absolutní české špičce. Tam lze aktuálně zařadit zhruba 5 – 7 klubových týmů, jejichž výkonnost je zhruba na identické úrovni a záleží v podstatě jen na momentální formě a vnitřní pohodě týmu, kdo ve vzájemné konfrontaci uspěje.
Od sezóny 2015/2016 zavádí vedení ČAMB (= vedení českého minibasketbalu) opatření, které by mělo zamezit uplatňování „pardubického systému“ sestavování „týmů 28.2.“, tedy týmů, které spolu celosezónně nehrají a jsou sestaveny pouze s cílem uspět na NF a potažmo pak prezentovat „skvělou práci s mládeží“v daném klubu. Toto opatření spočívá v tom, že se na NF budou moci startovat pouze hráči, kteří budou na soupisce příslušného týmu k 30.9. tedy před zahájením řádných oblastních soutěží. To je sice chvályhodné opatření, na straně druhé nechápu, proč se toto opatření vztahuje jen na kategorie U11 a U12 a ne na nejstarší minižákovskou kategorii U13, jako kdyby tam již k tvorbě „týmů 28.2.“ nedocházelo. Navíc, žijeme v České republice, již jsem na NF slyšel, že ti, kteří „týmy 28.2.“ vždy tvoří, už našli způsob, jak toto opatření obejít.
My si ale neděláme s administrativou hlavu, pro nás je důležité navázat další prací na letošní výsledky a dále rozvíjet vnitřní kvalitu týmu U12 i dalších týmů klubu. Letos jsme si dokázali, že dovedeme jít za svým snem a proměnit ho v realitu. Není sebemenší důvod usnout na vavřínech. Klub nám dává možnost takového objemu přípravy, který budeme pro realizaci cesty za novým cílem potřebovat. Od 4 tréninků během týdne až třeba po start na různých turnajích, kde se setkáme s vyspělými soupeři.
Ve fotopříloze jsou jen fotografie ze závěrečného rozdílení cen. Fotografie z utkání dám na web pokud se je podaří získat od rodičů. Děkuji za pochopení.
